Category Archives: Svět a vesmíry

Bring Me The Horizon – That’s The Spirit

Už jste slyšeli nový album BHTH? Ono to teda vyjde až za dva dny, ale vzhledem k tomu, že toho byl předposlech na internetech, už jsem ho stihnul sehnat, poslechnout a začít nenávidět. Je to totiž docela průser.

Rivers Of Nihil – Monarchy

nihilVzhledem k tomu, že jsem prohlásil, že sem hodim nějakou recenzi, rozhodl jsem se s tim už dýl neotálet a něco sem vesrat. Včera jsem to neudělal, protože jsem byl línej, takže jsem k tomu dneska zased a udělal, co je třeba.  Bylo docela složitý vybrat, co sem dát, ale nakonec jsem zvolil Rivers of Nihil, protože to je docela libový a taky si to poslední dobou dost jedu. Toť tedy pro úvod.

Ghost – Meliora

Ghost-MelioraTak když jsme prej začli zas psát, tak teda oukej, abych začal i já. Ve skutečnosti jsem si jako premiérový článek oslavující znovuobnovení aktivity připravil recenzi na nový Ghost. Je to slavnostní, protože jsou Ghost moje top hodně oblíbená kapela a dokonce jsem došel do krámu a koupil si fyzickou kopii alba. Teda ne tak docela.

Veil of Maya – Matriarch

matriarchUž od úterý je na světě nová deska Veil of Maya a já se teda konečně rozhod, že na to napíšu recenzi. Veil of Maya je jednou z mejch nejoblíbenějších kapel a tak jsem posledních pár dní nedělal nic jinýho, než že sem to sjížděl furt dokola, abych na to moh napsat vyčerpávající revjů, který si snad i někdo přečte.

From First to Last – Dead Trees

fftl coverMáme tady tzv. „Nolly.cz new wave“, to jakože jsme začali zase psát po tom, co jsme na to kosmicky píchali. Takže jsme se v neděli sešli v zasedačce v Bagdádu a rozdělili si témata na další články. Šéfredaktor Mubarak mi řekl: „Ty si, Yasire, vezmi novou desku From First to Last. To je jak tam zpíval Skrillex a teď tam zpívá Spencer Sotelo. Je to emo.“ Ne že bych neměl rád našeho šéfredaktora, je to docela fajn kluk a mám ho rád, ale já měl vždycky za to, že emo je takový to, jak máte černý vlasy do obličeje a řežete si ruku žiletkou a pak to skrejváte pod dlouhym rukávem, ale záměrně tak, aby to stejně trochu bylo vidět a když to lidi spatří a zeptaj se vás, co to je, jste mohli couvnout a říct: „Nic!“ Podle mě ale Spencer Sotelo tohle nedělá a navíc má vlasy fialový a ne černý, takže nechci nic řikat, ale Mubarak podle mě kecá. No ale tu desku jsem si stejně vzal.

Rock Sound – Worship and Tributes

CoverVčera jsem v takřka nehudebním článku o vysyflenym hokeji vyhejtil kompilaci magazínu Rock Sound nesoucí název Worship and Tributes, abych si k závěru článku uvědomil, o co vlastně jde. Tehdy jsem lehce zalitoval, že jsem to dissil, protože to byla věc, na kterou jsem se už řádnou dobu těšil. No nakonec to vypadá, že ten hejt nebyl tak uplně střela do prázdna.

Màngata – Aether.1 | YDM #4

mangata-albumNechtěl jsem psát další díl Yasirovo Djentového Měsíčníku dokud nenarazím na něco, co by za to stálo. Buď nějakej totální kolaps, ze kterýho mi zajebou všechny neurony, anebo něco fakt dobrýho. Dneska jsem narazil na tu lepší variantu, takže tady to je.

Antares – Antares | YDM #3

antaresPřináším vám třetí díl Yasirovo Djentového Měsíčníku a tentokrát jsem obhlídnul nějaký djenty, který vyšly během měsíce února. Nebylo to většinou nic moc. Buď to málo chugovalo, nebo to mělo z prdele sound, nebo tam prostě byly věci špatně. A mně se chtělo vám i tentokrát představit djenty minimálně ucházející, zkrátka něco, co nebude znít jako nový Periphery. Z nových únorových alb mě nejvíc bavil debut kapely Antares.

Falling In Reverse – Just Like You

Minulý úterý vyšla nová deska Falling in Reverse a já si od té doby každý den říkám: Dneska už udělám tu recenzi. Vzhledem k tomu, že taky rád dřepim na internetech, ladim bias, jím majonézu ze sklenice a poslouchám jen ty djenty, které moje srdce vyžaduje, jsem se k tomu úspěšně dostal až dnes.

Periphery – Juggernaut (Alpha & Omega)

juggernaut_omegaTak tedy, konečně jsem se uráčil napsat recenzi na novou desku Periphery. Vlastně jsem to začal psát už před pár dny, ale vzhledem k tomu, že jsem línej, se mi to povedlo dokončit až dnes. Tito pánové, mezi které patří i sám Nolly, nás na tento výtvor lákali v podstatě již od vydání druhého studiového alba Periphery II: This Time It’s Personal, a tak po vydání EP Clear konečně přišel čas na Juggernaut.