Parkway Drive – IRE

pd_ireOd včerejška se nechá na YouTube streamovat nová deska Parkway Drive. Hned na úvodu řeknu, že nechápu, co je dnes tak cool na tom oznámit release date desky a pak tejden před tím ty songy nahrát na tubko a zveřejnit je. Nevim, kde kapely dneska žijou, ale asi ne v době, kdy na netu existuje 300 triliard websitů, který nabízej stahování videí ve full kvalitě a dokonce i rovnou převod do mp3. Možná by měli všichni přehodnotit svůj přístup a jako release date uvádět den, kdy se chystaj desku „streamovat“.

Zprvu když jsem viděl přebal, myslel jsem, že se to bude jmenovat „IRC“, což je takový to ICQ pro hipstry. Pamatujete, jak v roce 2004 frčelo ajsko a všichni jsme si tam psali a pak existovalo pár těch „too cool for icq“ lidí, kteří místo toho smažili IRCčko a připadali si mega hustý? No, tak to už je teď v deadu žejo, pač zhruba před 9 lety najednou začali z ICQ ubejvat vaši kámoši, kteří dřív byli online. Jenže od tý doby už nebyli, protože frčel fejs. No a stejně jako ICQ je celkem v deadu i IRC. Jediný použití, který pro to dnes existuje, je to, že IRC je jediná možnost jak se zaregistrovat na CZTorrent. Prostě tam nefunguje klasickej registrační formulář. Tam musíte jít na jejich IRC channel a prosit adminy, aby vás přijali. Dooost trapný. No každopádně ta deska se teda takhle nejmenuje, nakonec je to „IRE“, což nevim, co znamená, ale asi to bude mít co do činění s touhle reklamkou.

Hned první song „Destroyer“ implikuje, že Parkway Drive moc dobře ví, že core je už dávno mrtvej, stejně jako ICQ a IRC, a tudíž nemá cenu se o něj dál nějak snažit. Sem tam je tam nějakej náznak, ale jinak to jsou mohutný akordový újeby. Stejně tak i „Dying to Believe“. Oba ty songy mi přijdou jako takovej ten klasickej old school metal, kterej vždycky fungoval a nikdy to nebylo trapný, protože jsou to prostě ty roots, ze kterejch se potom všechno další odvíjelo. Melu sračku? Možná, ale tak to vnímám já.

„Vice Grip“ vyšel už před více (haha) než 3 měsíci a to je zas takovej heavy metálek. Je to hodný, veselý. Upřímně je mi to milejší, než kdyby místo toho udělali „Idols and Anchors 2“. Nutno říct, že fráze „Hope for the hopeless“ je hrozně párkvejovská. Možná proto, že to zní dost podobně jako třeba „Home is for the heartless“. Každopádně ten song je celkem fajn, baví mě.

„Hope for the hopeless, a light in the darkness“

Hned další věc je „Crushed“, což opět vyšlo dřív jako singlovka. Musim říct, že jsem ten song tehdy skoro nevnímal, protože jsem se soustředil na klip (protože vypadá jak Born of Osiris), viděl jsem ho jednou a pak už jsem si to nikdy znova nepustil. Takže pořádně jsem ten song docenil až teď, když jsem desku poslouchal, zatimco jsem venčil čokla. A docela mě to rozsekalo, pač je to fakt celkem raketa. Mega moc mě baví dynamika celýho songu, mrdá to, že se mi chce zuřivě rozstompovat a z těch kytar mi stojí péro. Do toho všeho libový blití a máme tu adepta na song trimestru.

„Fractures“ je ovšem tak typický. Dalo by se říct, že je to drive-core, protože „Fractures“ by se taky mohlo jmenovat „Every Parkway Drive song ever“. Pomalý intro s líbivym kytarovym motivem, najednou náser a rychlý drcení spodní struny za stálýho hraní toho úvodního motivu. Pak break a trochu pomalejší drcení spodní struny a do toho blití. A potom zpomalení, zase nějaká fajnová melodie na kytaru, málo bicích a pak vzhůru do refrénu, kde jsou chorály, který si každej dokáže zapamatovat už po třetím zopakování a následně to může na koncertě skandovat. Je to tak absurdně typický, že se mi z toho chce na jednu stranu srát a na druhou stranu vůbec, protože je to vesměs osvědčenej párkvejovskej model, kterej funguje, protože prostě zní dobře. Takže ten song vlastně zní dobře. Ale je to trochu trapný.

„You can line your pockets, but you can’t buy back your soul
These gates are locked, this future is not yours to own
Uooo-ooo-uoo-ooo-ooo-oo Uooo-ooo-uoo-ooo-ooo-oo“

Následuje trochu odpočinek se songem „Writings on the Wall“. Hraje tam piáno, nějaký orchestry a do toho chrčí Winston McCall. Ten hlas mi trochu připomíná tohle. Song mě nijak zvlášť neoslovil. Má to asi dojemnej text, ale to mě moc nebere. Další song mě ale FAKT nebere. „Bottom Feeder“ je prostě generická jebka a nenacházim na tom nic, co by mi imponovalo.

Možná jsem to zakřik, když jsem řekl, že PwD ví, že je core mrtvej. „The Sound of Violence“ má docela dobrej ústřední riff. Ovšem dobrej v roce 2005 (v době, kdy frčelo to ICQ). Nyní mi to ale přijde už celkem zbytečný. Trochu mě to mrzí, protože začátek týhle fošny fakt předesílal, že se PwD od týhle hudby už stihli odprostit a posunout se někam dál, viz „Crushed“. Kořenů se ale asi nikdy nejde uplně zbavit a zbytek desky prostě tak nějak hulí péro. Nebaví mě to. Amen.

Tracklist:
01 – Destroyer
02 – Dying to Believe
03 – Vice Grip
04 – Crushed
05 – Fractures
06 – Writings on the Wall
07 – Bottom Feeder
08 – The Sound of Violence
09 – Vicious
10 – Dedicated
11 – A Deathless Song

Hodnocení: 6,5/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *