Acres, Canvas, Birds And Wolves, Saved By The Fortune – 22.9.2015, Cross Club

acres malýVčera jsme se rozhodli poctít naší účastí Cross klub a jít okouknout nějaký kórový muziky, co tam hrály. Vzhledem k interpretům to byl totální emo sraz, tedy tam měli všichni nějakou barevnou patku, železo v hubě, úzký oblečení a umrlčí pohled. To nás ale neodradilo a jak se nám to líbilo, to se dozvíte v následujících odstavcích.

tom iconBylo to v Crossu. Cross je sice na pohled docela pěknej, vypadá to tam jako v nějaký vesmírný lodi, nicméně prostorově mě to tam totálně sere, protože v okamžiku, kdy stojí u baru jedna osoba, se tam okamžitě nedá projít a člověk vždycky zakopne o nějakou traverzu nebo jinýho člověka. Navíc, pokud se chcete jít usadit do toho patra, musíte mít zhruba metr dvacet a placatou hlavu, abyste nenaráželi do stropu. Pivo je tam drahý a hnusný, prostě Cross. Ale šli jsme tam na kapely, tak co.

Přisrali jsme se hned na začátek, protože jsme chtěli vidět všechno. Teda, alespoň já, protože jsem chtěl napsat report a ty další dva buzíci na to intenzivně srali a většinou spíš někde dřepěli a něco žrali. Každopádně, na Saved By The Fortune jsme byli ještě všichni. Já už jsem je viděl mockrát, ale včír mě to nějak obzvlášť potěšilo. Zvuk to mělo vcelku dobrej a bylo slyšet skoro všechno. Líbily se mi hlavně zpěvy, Patrik Un’Goro kráter si to dával dost obstojně (teda až na cover coveru, to mě trochu sralo) a celkově to bylo našláplý. Akorát mi to občas znělo trochu jako Mudvayne, ale ty mám docela rád, takže to bylo fajn.

Druhá kapela byla Birds And Wolves. To jsem sice taky chtěl vidět, ale vypadá to, že všichni tam šli evidentně jenom na to, takže když jsem se po zaznění prvních tónů zvednul a šel to pocenit, zjistil jsem, že nejdál se dostanu asi tak zhruba pod tu televizi s přímym přenosem a jelikož to hrálo až za rohem, samozřejmě jsem slyšel hovno. Takže jsem šel opět na svoje sedací místo a pokoušel se pochytit hudbu ztama. Pochytil jsem docela kulový. Znělo to, že to zní dobře, ale spíš jsem slyšel sraní a docela mě to štve, protože to třeba mohlo bejt libový a já místo toho chlemtal pivo z mýho kelímku s metatronem.

Předposlední kapelou byli Britové Canvas. Tohle se mi líbilo asi nejvíc, protože to bylo řádně trýznivý a ponurý. Nebo teda, bylo to dost klišoidně trýznivý a ponurý. Hudba se mi líbil moc, obzvlášt bicí byly dobrý. Tyhle downtempa si sice uplně nepouštim často, když jedu třeba buzem nebo tak, ale na koncertech je to výborný, obzvlášť, když má v sobě člověk nějaký chemikálie. Zpěv byl dobrej, ale teda témata byly, jako když to ten člověk skládal 5 minut v dodávce, než měl jít na stage. Napřed se s nim rozešla holka, potom se s nim rozešla máma a nakonec ho ani nikdo neměl rád a krvácel z nějakejch tělních otvorů. To jsem slyšel už asi tak 5167x, ale pokud se od toho člověk odprostil, bylo to dobrý.

Poslední byl headliner Acres. To je jako to město v Izraeli v množnym čísle. Jako Prahy. Na tohle jsem čekal nejvíc a byl jsem dost zvědavej, co předvedou. Bohužel mě to poměrně zklamalo. Všechny ty písničky působily tak napůl trýznivě a napůl vesele, prostě takovej mišung. V každý hrál ten samej synťák v dost podobnejch melodiích. Zpěvák si to sice dával obstojně, ale ten zpěv mě tam celkově spíš sral a radši bych si to asi poslech bez něj, protože, jak podotknul jeden kámoš, znělo to dost jako God Is An Astronaut a hlavní znělka z Inception. Navíc se ty mentálové neustále z nějakýho důvodu tahali za trička, tady tak. Takže jsem si ani nekoupil žádný oblečení a můžu ty peníze utratit za něco užitečnějšího, jako je třeba jídlo. Což jsem teda záhy udělal v nedalekym mekáči při cestě domu. Ale jinak to byla docela fajn akce a příště to snad bude i něco progresivnějšího s větším obsahem fraktálů.

10899754_990391850989001_1932346467_nTakže můj náhled na tuhle akci je následovnej. Vůbec se mi tam nechtělo jít, protože mi to přišlo jako jebec a zbytečnost. Jelikož tam ale šli i Saddam a Mubarak a já chtěl pofellit, tak jsem nakonec šel. Předeslal jsem ale, že bych bejval radši šel do nějaký knajpy a tam lemtal zasranou limonádu, protože pivo nepiju. Ale prej se jde do Crossu, tak jsem taky šel do Crossu.

Na půli cesty do Prahy (jsem z Blízkého východu, takže to znamená zhruba někde v Bulharsku) jsem ale záhy zjistil, že jsem si nechal doma špunty do uší, takže jsem okamžitě věděl, že tahle akce bude sát, jelikož dneska je asi cool, aby všechno hrálo 1 dB pod hranicí prasknutí ušního bubínku. Nevim proč kurva nemůžou ty koncerty bejt tišší. Proč si kurva musim kupovat špunty, abych nezdechnul? Metal má bejt nahlas? To teda jako nevim proč. Už takhle trpim nedoslýchavostí a viním za to koncerty, kdy jsem ještě neznal špunty.

Budu upřímnej, viděl jsem akorát Saved by the Fortune. První dva songy jsem to intenzivně dissil, pak jsem ale seznal, že to vlastně vůbec neni špatný. Ten týpek, kterej zpíval, byl fakt dobrej a bavil mě. V některejch jeho polohách se mi ten hlas velmi dobře poslouchal. Ovšem to samý nemohu říct o tom chlívařovi. Chlívař myšleno ten týpek, kterej obstarával blití. To mě ve většině případů docela sralo. Některý části, když spolu jeli unisono, že jeden zpíval a druhej do toho řval, fakt docela dobře fungovaly. Jinak mě ale z většiny sral. No offence ale, nedissim toho týpka, myslim, že v jiný kapele by mě třeba dost bavil, ale sem se mi prostě vůbec nehodil, můj názor. Jinak dost dobrá kapela, dle mýho. Na rozdíl od Saddama mi cover coveru přišel libovej.

Po skončení už mi ale vybuchovala hlava (neměl jsem ty špunty), tak jsem se rozhod, že zbytek vidět/slyšet nechci. Počkal jsem tedy, až začne hrát následující kapela a pak jsme si s Mubarakem šli dát hamburger do bufáče nahoře. Ten ale stál 3 kila, což je kurva dost, pač za ty prachy bych si mohl koupit merchový triko, který jsem si sice nekoupil, ale mohl jsem, tak jsme si místo toho jako dvě bukvice napůl rozdělili nachos. Dostali jsme k nim čtyři dipy. Jeden hnusnej, druhej divnej, třetí v pohodě a ten chilli byl nejlepší.

Obsluhovala nás roztomilá štíhlá černovlasá servírka, která mě celkem bavila a která se se mnou podle mě chtěla oženit, pač mi za kelímek dala 30 korun. Jenže Mubarak je zmrd a i přesto, že má svůj rozsáhlej harém buchet čítající až stovky kusů (u nás na Blízkym východě se jede polygamie) a já ne, tak si jí zamluvil. Je to od něj hrubě neslušný a především zlý a já se s nim za to nekamarádim. Navíc co jako? Přece nejde říct „Zamlouvám si jí.“ jako kdyby to byl plastovej bagr na pískovišti. Vždyť je to živá bytost. Kolik mu jako je? Pět? Navíc on by jí stejně nepobaloval, pač by mu to jeho hlavní žena nedovolila, tak co. Zmrd.

Flamingo__Need_I_Say_More__by_rockinxredxpandaJá narozdíl od Saddama mam Cross celkem rád, protože mam rád industriál a prostředí se mi líbí, navíc chápu, že spousta pražskejch klubů je umístěnejch ve středověkym sklepě s gotickejma klenbama, kde je místa asi tak na dva metráky uhlí nebo brambor, takže těžko čekat, že se tam vejde bar a před něj 50 kórařů. V podstatě jsem tam šel na Saved By The Fortune, který jsem dřív kdysivá celkem poslouchal (tenkrát v době, kdy se stavěly gotický klenby a Attack The Hero hráli bezva hudbu) a ostatní kapely mi upřímně byly trochu šumák. Bylo to zadáčo, tak jsem si dovolil ten luxus, jít jenom na jednu kapelu ze tří a ty ostatní poslouchat z pohodlí židle u stolu.

Saved By The Fortune měli už delší dobu nějakou zvláštní menopauzu a krom jednoho snad loňskýho singlu jsem o nich v posledku moc neslyšel. Dlouho jsem na nich taky nebyl, takže jsem si povšimnul, že proběhla jakási rošáda a najednou maj o jednu kytaru navíc, což je cool. Mam rád kytary. Musim říct, že tentokrát byli SBTF výborný a překvapilo mě, že zpěvák Patrick N’Goro přešel z čistejch zpěvů na spoustě místech do takový až rockový polohy, a to se mi taky dost líbilo. Ta hudba mě fakt baví, je to melodický, jsou tam dobrý refrény, zároveň je to náser a všechny ty nenadálý změny rytmů jsou celkem fresh, podle mě je to fakt dobrá kapela a troufnu si říct, že kdyby to nebyli lemplové a víc dělali metal a míň masturbovali, tak už jsou dávno někde jinde. Na český kórový scéně jsou podle mě jednou z top kapel. Ale zas to na druhou stranu chápu, všichni musíme chodit do práce, vydělávat na chleba a na nájem a všichni máme nějaký ty přítelkyně či manželky (záměrně používám množné číslo).

Jak psal Yasir, pak jsme si šli dát nachos nahoru na bar a basující kapely dvě patra pod náma jsme ostentativně fakovali, v podstatě jsme tenhle event pojali jako takovej Nolly.cz meeting a teambuilding. Ne že bych ty kapely nechtěl slyšet a chodil na koncerty jenom ukazovat svoje libový corový merche z Impericonu a machrovat s nima na ostatní kóraře, ale prostě když člověk v Crossu nestojí už čtvrt hodiny předem pod podiem, tak neni moc šance se do tý místnosti s podiem pak dostat. A nebo se jenom vymlouvam, protože jsem radši žral nachos, než pařil na Birds And Wolves.

No a ty nachos nám přinesla taková celkem pěkná potetovaná servírka. Já jsem se choval jako vychovaný džentlmen, zatímco Yasir se choval jak pologramotnej netvor a dělal ostudu, pročež když došlo na placení a na mojí zmínku o následné návštěvě fastfoodu McDonald’s dotyčná reagovala slovy „Já chci taky taky do mekáče!“ adresovanou prokazatelně mým směrem, jsem si jí prostě regulérně zamluvil. Chápejte, žen v harému už mam dost, takže nechodim jako sexuální predátor balit na corový koncerty servírky, ale jsme s Yasirem pouze muži ovládaní testosteronem a v krajně nepravděpodobné a naprosto teoretické situaci, kdy by hrozilo vzájemné soupeření o přízeň oné dívky, patří přece k dobrým mravům chránícím vřelé vztahy mezi dvěma gentlemany, aby se o výše jmenovanou ucházel ten, kdo si jí první zamluvil a nedošlo tak k nějakým nedorozuměním a třenicím. Pure logika ze základky, no ne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde