Trivium – Silence in the Snow

Silence_in_the_SnowTrivium bejvala jeden čas moje nejoblíbenější kapela. Dokonce jsem o ní i psal slohovou práci, za kterou jsem byl dost špatně ohodnocen, protože kantor nebyl schopen pochopit, že je píčovina skloňovat název kapely Trivium a trval na tom, že správně je například „bez Trivia by ten koncert stál za sračku“. Jasně, dej si radši voraz, kámo. Každopádně to bylo v době před vydáním desky „In Waves“ a taky nějakou dobu po. Zkrátka než vyšla fošna následující. To je tedy nějaké 4 roky zpátky, celkem dlouhá doba.

Matt Heafy začal nejdřív na metalcoru, protože co vole. Psal se rok 2003, to ještě bejval metalcore cool, na rozdíl od teď, že jo? Pak začli s takovym trochu hevíkem, ale ne uplně tak jako třeba Iron Maiden, protože Iron Maiden mě vrcholně vysíraj a to nejenom kvůli tý muzice, ale taky kvůli publiku, jež tuhle kapelu doprovází. To, co dělali oni, bylo super, bavilo mě to a byla to vlastně kapela, která mě naučila mít rád blití, protože předtim jsem to dissil a líbily se mi jenom čistý zpěvy. No a pak přišlo „In Waves“. Totálně raketózní album, který když jsem slyšel poprvý, tak jsem byl doslova v hajzlu další tejden. Doteď ho řadím mezi moje top metalová alba a top alba ze všech stylů vůbec.

Po tomhle všem jsem se logicky těšil na následující desku. Dychtivě jsem předloni v létě běžel zapnout novej single „Brave This Storm“ jenom abych se dozvěděl, že je to pěkně trapný. Stejně tak všechny následující singly a i celá deska „Vengeance Falls“. Zkrátka bylo jasný, že tahle kapela šla do kytek. Proto jsem se na nejnovější placku „Silence in the Snow“ ani trochu netěšil. Tohle už je totiž definitivně Iron Maiden a to mě, jak jsem zmínil výše, pěkně vojebává. Takže postupně.

Intro se jmenuje „Snøfall“. Hezkej pokus, Matte. Škoda jenom, že se v žádnym jazyce hláska „ø“ nečte jako „ou“. Spíš je to takový „é“, přesněji [œ]. Když už chtěl zamachrovat se severskými jazyky, dávalo by větší smysl pojmenovat ten song třeba „Snåfall“, protože to se aspoň čte přibližně jako „ó“. No dobrý, druhej track je stejnojmenný jako album, tedy „Silence in the Snow“. Budu se asi hodně opakovat, prostě je to zasranej hevík, kterej neni cool a už vůbec ne poslouchatelnej. Mimochodem ten přebal desky? What the fuck? Nějaká fúze čerta s vetřelcem. Je to pěkně trapný a sere mě to. Srovnej třeba s přebalem „In Waves“, což je největší libanon (od slova „libový“), žejo.

„Blind Leading the Blind“ se na uplnym začátku tváří, jako že by to mohl být dobrej song. Po 6 vteřinách se z toho ale instantně stane výmrd a zas před sebou vidim Bruce Dickinsona„Dead and Gone“ mi na první poslech přišel jako ne takovej průser. Je to jeden z těch lepších songů, ovšem jenom ve srovnání s ostatními na Sněhu. Ve srovnání třeba s „In Waves“ je to pořád voda na dně hajzlu, kterýmu nefunguje splachování. „The Ghost That’s Haunting You“ je nuda. Nemluvě o tom, že intro toho songu mi způsobilo dilataci análního sfinkteru, tak je ten song prostě hrozně o hovně a vůbec mě nebaví.

„Pull Me From the Void“ přichází jako na zavolanou po roztažení tý prdele, protože tenhle song je ekvivalentem sraní. Normálně žejo. Když sereš, tak to smrdí, zbytky toho si pak musíš utřít ze zadku, protože je tam nechceš mít a to všechno pak spláchneš, abys to už nikdy v životě neviděl. Neasi, protože je to odporný a hnusný. No tak stejně takovej je tenhle song. Chtěl jsem tenhle článek prokládat nějakejma videama s těma songama tak, jak se to vždycky dělá. To ale bylo za předpokladu, že by tam byly nějaký songy, který by stály za to vypíchnout. Takový, bohužel, ale neexistujou, tak sem radši dám nějaký, který stojej za to, tedy z dob dřívějších.

„Until the World Goes Cold“ je jebka a je to teploušský. „Rise Above the Tides“ zní jako Power Rangers. Nic proti strážcům, ty má každý rád. Ale nemusel by je mít na desce svojí oblíbený kapely, že? V tuto chvíli jsem se rozhod, že to začnu sekat a na každej song napíšu jenom jednu větu, protože se mi nechce víc psát. Pak jsem si ale všiml, že jich zbývá ještě PĚT!!! Pět vět fakt odmítám na tohle téma vysrat, takže konec a vezmu jich všech pět jedním slovem: Sračka.

Tak, tady máš tu recenzi. Výsledný verdikt je, že by si to nikdo neměl pouštět a radši si místo toho pustit „In Waves“, protože to je nejlepší deska všech dob. Matt může bejt rád za 1,5 bodu za snahu. Vůbec nechápu, jak si mohli dovolit natáhnout to na 13 songů. To se dělá, když je fakt hodně dobrýho matroše a nejde nic vyřadit. Dle mýho by podle téhle filozofie mohlo na „Silence in the Snow“ být úhrnem 0 songů.

Tracklist:
01 – Snøfall
02 – Silence in the Snow
03 – Blind Leading the Blind
04 – Dead and Gone
05 – The Ghost That’s Haunting You
06 – Pull Me From the Void
07 – Until the World Goes Cold
08 – Rise Above the Tides
09 – The Thing That’s Killing Me
10 – Beneath the Sun
11 – Breathe In the Flames
12 – Cease All Your Fire
13 – The Darkness of My Mind

Hodnocení: 1,5/10


Hejty ostatních redaktorů

tom icon Je to hrozný.

 Hodnocení: 2,0/10

 

Průměrné hodnocení: 1,75/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *