Reflections – The Color Clear

color clearTak jsem se nějak rozmejšlel, co napsat za recenzi. Vlastně se mi vůbec nechtělo psát žádnou zasranou recenzi, protože to vždycky sežere hrozně času a má to kilometr, takže si to už vůbec nikdo nepřečte. No ale vzhedem k tomu, že se děje docela hovno, sem si nakonec zvolil Reflections a jejich novou desku „The Color Clear“. Když to vyšlo, tak jsem si to poslechnul asi tak přesně jednou a už si to vůbec nepamatuju, takže alespoň budu moct psát čerstvý dojmy.

Dost mě zajímalo, jak to ve výsledku dopadne. Protože Reflections vypustili před vydáním dva singly, „Actias Luna“ a „Shadow Self“. „Actias Luna“ mě bavil, bylo to takový svěží, ale nějak jsem si nedokázal představit, že by takhle vypadala celá deska, protože, ač je to dobrý, je to furt takový chaotický a mám pocit, že kdybych po sobě poslouchal 10 podobnejch songů, asi by mi jeblo. „Shadow Self“ mě naopak sralo, protože je to vyjebanej slam a nebaví mě to. Prví desku Reflections mám rád, nebo jsem se jí teda spí až naučil mít rád, protože mě napřed sralo, že s tim lidi hajpovali jako s nějakou internetovou senzací, kde buřt s brejlema a týpek asiat hrajou nějaký šílený riffy a honitby a mě to nějak nebralo. Pak jsem se k tomu nějak zpětně dostal a zjistil, že jsou tam pecky jako „Lost Pages“ nebo „Candle“ a začal si to jet.

pseudo

Už z poslechu „Actias Luna“ a „Shadow Self“ musí bejt každýmu jasný, že to asi nebudou uplně ty Reflections z prvního alba. Nebo teda z „Actias Luna“, protože „Shadow Self“ je sračka a mělo by to zaniknout. Motýl je ale fajn a týpci si asi řekli, že méně je někdy více a tvrdý chugy a nemožný honitby vyměnili spíš za něco jemnějšího. Fakt to trochu připomíná „Node“ od Northlane, ale ne zas tak markantně, jak jsem čekal (navíc jsem si „Node“ včera pouštěl na spaní a pak jsem to musel vypnout a vyměnit za Tesseract, protože se u toho nedalo zabrat).

Otvírák alba je „Pseudo“ (čti „sůdou“) a na začátek je to rozhodně dobře vybraná písnička. Začíná to fajn vybrnkávačkou a a týpek do toho okamžítě nežačně vyřvávat, ale spíš tak pošeptávat a nějakej drsnější zpěv příde až po chvíli. Hodně silnym prvkem tu jsou bicí, který konstantně střídaj různý rytmy a neni to jenom zajebanej blast a kopák do úserů v breakdownu. Mám z toho docela radost. „Autumnus“ začíná vlastně úplně stejně. Zase vybrnkávačka a tichej čistej zpěv. Tady to ovšem přejde vcelku rychle do nějakýho toho poblejvání. Je to ovšem stále spíš takový tvrdší „Pseudo“ s čistym refrénem. Co je tu ale libový, je djentování, který začne někdy kolem 2:30 a přejde do takovýho náseru a následnýho sóla. Zatim dobrý.

„Sadist“ mi pro tuhle písničku připadá jako uplně výtečnej název, protože při rubání, který se  v ní odehrává, mi v mysli vyskakuje něco jako novorozeňata v porcovačce nebo jak lámou člověka do spirály. Je to zlo. „Limbo“ na to asi nějak navazuje, protože je to podobně zlý, akorát bez těch industriálních újebů. Protě asi sadista rozjebal někoho na kaši a on se dostal do limba a teď je v píči. Jinak mě ten song ale spíš nebaví a navíc má 4:22, což mi pro něco podobnýho kalibru příde jako docela kolaps.

„Shadow Self“ nesnášim, tak akorát napíšu,že je to pořád zlý a působí to jako z nějakýho masovýho hrobu. Akorát, že to je jebka. „Butterfly Effect“. Tyvole proč si s tim nedaj pokoj. Vim, že jsem na začátku napsal, že „Pseudo“ a „Autumnus“ jsou si podobný, jenomže maj furt ty písničky alespoň nějakou hudbní hodnotu. Ta je u „Butterfly Effect“ podobná jako u „Shadow Self“ a jsou tma korát nuly a disharmone a po těch čtyřech písničkách už to teda nemůžu vydržet.

Při začátku „Amulet“ jsem si oddych, že pekla už jsou zamnou a je čas zase na něco, kde se v písničce střídá víc tónů, než dva a půl. Podivnej blackovej začátek je podivně dobrej a už se zde oběvujou i nějaký akordy a tak. Navíc to má v pohodě refrén. „Actias Luna“ je super, vůbec nevim, proč jsem se bál, že by bylo takový celý album. Protože bych radši 4 takový pohoňkávání, než 4 „Sadisty“ po sobě.

„Translucence“ mi připadá, jako nejvíc Northlane písnička (z dob, kdy tam byl ještě Vinnetou), střídaj se v ní neustále rychlý a pomalý rytmy a je to v ouklendu. Zajímalo by mě, jestli maj live nasamplovaný ty backing vokály, nebo to obstarává nějakej jinej buřt. Na konci se vyřvává i název alba, díky čemuž jsem si vlastně pořádně všimnul, že nějaká písnička „The Color Clear“ tam neni. To je dobře. Poslední „Transparence“ vcelku plynule navazuje na „Translucence“ a slovní spojení Color Clear zde zní ještě daleko častějc. Přes celou písničku se táhne takovej zvláštní tón, takže to zní, jako kdyby někdo zapoměl vypnout varhany, když to nahrávali, ale na druhou stranu je to takový mocný a album to uzavírá pěkně.

Finální verdikt je pro mě docela složitej. Ačkoliv je to, dá se říct, dosplejší, než „Exi(s)t“, ve smyslu že už to neni jenom šílený djentování, tolik mě to nebaví. Ne, že by mě to nebavilo vůbec, ale chybí mi v tom nějaký pořádně chytlavý riffy a libový refrény. Skladba alba vypadá asi takto: Intro – TRÝZNĚ – příjemný djentování. Ovšem jenom příjemný. Nic extra libovýho. Předpokládám, že další album bude až tak zase za dva roky, každopádně mojí připomínkou by bylo nesnažit se to mermomocí dělat tak ultra progresivní a vsírat do těch songů co nejvíc všeho, protože pak je z toho taková haše, ve který si člověk jenom těžko něco hledá. Pokud to teda neposlouchá jenom kvůli těm zlům. 

Tracklist:
01 – Pseudo
02 – Autumnus
03 – Sadist
04 – Limbo
05 – Shadow Self
06 – Butterfly Effect
07 – Amulet
08 – Actias Luna
09 – Translucence
10 – Transparence

Hodnocení: 6/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *