ForTiorI – Inspiring Nightmare

inspiring nightmareJestli jste nikdy neslyšeli o buřtovi, kterej si říká ForTiorI, tak jste se asi nejspíš nikdy neučili nahrávat a mixovat djenty. To já se učil, takže díky tomu ho znám, pač on dělá videotutoriály přesně na tohle. Ne že bych v tom dosahoval nějaké značné úrovně srovnatelné třeba s Tomášem HORUSclavským, spíš mu v tom nesahám ani po paty a to samozřejmě proto, že nevlastnim rack plnej Axe FX, dvě tuny Skervesenůani (a to hlavně) nemám fotku s Tosinem Abasi, mým jmenovcem. Samozřejmě žádný jiný důvod neexistuje, protože všichni víme, že kvalita audio engineera vychází pouze z těchto tří kritérií.

ForTiorI, a teď pozor, je to „fortiori“ a ne „fortiorl“, jak jsem se dlouho mylně domníval, je německej djentovej skladatel a producent Jonathan Schnitzspan. Na kontě už má nějakých těch pár alb: „Triton“ (2011), „Sloan“ (2012) – to jsem měl doteď asi nejradši, „Chronicles“ (2013) – to je jako ten Tomb Raider„Reflection“ (2014). Na posledních dvou zmíněných fošnách spolupracoval se zpěvákem jménem Evan Magor, což je docela prdel a chtěl bych se tak jmenovat. Měl jsem toho zpěváka fakt dost rád a proto když jsem se dozvěděl, že s ním Jonathan nedávno ukončil spolupráci a našel si někoho novýho, byl jsem trochu vyplašenej. Bál jsem se, že novej zpěvák bude vyšukaný zmrdstvo a že se to nebude dát poslouchat. Musím ale říct, že jsem mile překvapen. Na vokálech je teď Brian Wright. Moc jsem o něm na interwebech nenašel, jen snad jeho soundcloud, ze kterého je patrné, že vypadá skoro stejně jako Jonathan. Náhoda? No a průser to rozhodně vůbec neni, je dost libovej.

Intro „New Genesis“ je plný napětí a když do melodií začne konečně rumble from down under, funguje to dost dobře. Na úvod slibné. No a pak už se s ničim nebudeme srát, že jo? Hned djenty straight od první vteřiny, pro to jsme si přece přišli. V songu „Beyond“ jsou poprvý slyšet zpěvy Briana. Jednak jsou melodicky zajímavý, což mě dost baví, ale taky se jeho hlas dost dobře poslouchá. Já osobně cenim, když se v extrémně podladěnym metalu zpívá a nebleje. Otevíraj se díky tomu rozsáhlý harmonický možnosti, ze kterejch mám vlhko na jahodě.

„Fallout“ jsem znal instrumentálně z dřívejška, protože byl tenhle song použitej v Jonathanovo sérii o masteringu. Pamatuju si, že už tehdy jsem si to totálně zamiloval a nemohl ten track vyhnat z hlavy. Rychlý jebání se střídá s clean jazzy bridgem a musim říct, že je to neskutečně zábavný. První poslech se zpěvem byl trochu zvláštní, protože jsem ten song měl hodně naposlouchanej jako instrumentálku a nejdřív mi to moc nesedělo, ale po třetím poslechu jsem si zvyk a je to super. „Stampede“ byl první song, ve kterém byl začátkem tohoto roku odhalen ten nový zpěvák. Vím, že tehdy mě to moc nezaujalo a vlastně ani nevim proč. Asi šlo o mojí konzervativní úchylku a nechtěl jsem novýho zpěváka. Asi jako jsem ještě v roce 2013 používal na grafiku Macromedia Fireworks MX 2004, tedy 9 let starej program, místo abych se radši naučil třeba s Photoshopem. Přitom ten song je nástrojově naprostá raketa a hlasově snad ještě větší. Brianovo vysoký polohy se skvěle poslouchaj a myslim, že je to přesně ten pravej člověk na tuhle muziku.

V „Unread Story“ hraje saxofon, což už samo o sobě nahání plusový body. Začíná to klidným vybrnkáváním a postupně se z toho vyvine takovej… nazval bych to djent-rock. Kytara chuguje, ale zpěvák si jede svojí flow a pak zpívá způsobem, že bych to spíš čekal v songu John Wolfhooker a ne tady. Každopádně skvěle to šlape a přináší to do celý desky určitou diverzitu, se kterou mám jinak u většiny djentovejch releasů problém. Většinou je totiž celá stopáž alba jenom zuřivý chugování nebo ambientní posloupnosti akordů, který jinak žádnýho normálního člověka nenapadnou vůbec kdy zahrát, a řekněme si to na rovinu, po deseti minutách je to prostě nuda. Tak tohle tak rozhodně neni. Kámo dopíči ale „Black Paradise“, to je totální bambitka. Groove, ze kterýho bych zadupal žida do země (nebo taky křesťana nebo muslima, ale taky klidně ateistu, kohokoliv). Tenhle track mě docela odstřelil. A opět, zpěv v tom sedí jako prdel na hrnec.

„Lyra“ je klasickej pomalej song uprostřed desky, kterej má říct: „Oukej, přestaň hajpovat a na chvíli si odpočiň a vyčilluj se, protože jinak bys z toho neustálýho mošování mohl taky zdechnout.“ Obecně takovejm songům moc nefandim a když bych si měl vybrat, co chci z desky slyšet, bylo by to asi na poslendím místě, ale samozřejmě chápu, že tam něco takovýho bejt musí přesně z výše uvedenýho důvodu. Takže to jakoby nedissim, ale vychvalovat to nebudu. Je to takový nutný „zlo“ prostě. A teď „Against All Odds“. Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to The Dillinger Escape Plan na desce „Ire Works“ a že mám Dillingery dost rád. Takže samosebou mě tohle dost mile překvapilo. Nejenom, že to opět vnáší další diverzitu do tracklistu, ale taky mě to především dost baví.

Když už mluvíme o tý diverzitě, tak hned další je „Spiegel“, což je song asi nejvíc stylově mimo z celý placky. Nebudeme si lhát, je to prostě rádiovej rock. To nemyslim nijak negativně, naopak si myslim, že na djentový desce je to hodně fresh změna. Co se týče pořadí, mohlo to možná být ještě o tak o dva tracky dál, protože potom už jsou až dokonce klasický ženty a mohlo by je to zas krásně rozdělit. Ale to je maličkost.

„Synnencrosis“ rozhodně profituje ze zpěvu skoro možná nejvíc. Bez něho bych si tenhle song asi pustil a řekl si, že je to oukej, ale nic víc, prostě průměr. Díky vokálům je to ale nadprůměr a opět si tedy musim dát facku za moje původní ignoranství vůči novýmu Magorovi. Následující track „Crimson Air“ začíná sraním a mé srdce plesá. Totiž chápejte, nebylo by djentové desky, kdyby na ní v alespoň jednom songu nehrály samotný kytary a nezněly přitom jako sraní. Je to podle mýho naprostej základ. Ihned jsem si vzpomněl na tenhle song od kapely Momentous, protože to je podle mýho prototyp djentovýho sraní a dle něho porovnávám všechny ostatní. Sraní v intru „Crimson Air“ neni tak kvalitní jako v „Dark“, ale rozhodně je na dobrý úrovni. Ovšem ve 2:19 je to docela ultra-záser a ten mě dost těší. Song taky obsahuje „BLEAGH!“ před breakdownem, takže další položka z metal essentials splněna a můžeme zatleskat. „Requiem“ je instrumentální outro a i přesto, že nemám nic speciálního, co bych k němu řekl, tak na závěr je docela fajn.

Navzdory mému očekávání mě „Inspiring Nightmare“ dost potěšilo a ačkoliv je ke stažení ve všech formátech za dobrovolnou cenu (takže i zdarma), dám za to nějaký peníz, protože to rozhodně neni naposledy, co si desku pouštim a myslim, že si těmi pár eury ocenit zaslouží. Streamovat jí můžete na YouTube a stáhnout na Bandcampu ForTiorI spolu i se všemi předchozími věcmi.

Tracklist:
01 – New Genesis
02 – Beyond
03 – Fallout
04 – Stampede
05 – Unread Story
06 – Black Paradise
07 – Lyra
08 – Against All Odds
09 – Spiegel
10 – Synnencrosis
11 – Crimson Air
12 – Requiem

Hodnocení: 9,0/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *