The Truth Is Out There – Cross Praha

lightousesTakže my jsme tady hudební web Nolly.cz a píšeme o muzikách. Jeden by řek, že taková práce zahrnuje intenzívní chození na koncerty a psaní výpravných reportů. Jenže my jsme postižený, jmenovitě Mubarak namísto chození na koncerty radši šteluje synťáky, Saddam radši šteluje svýho PODa a já radši smažim CSko. Takže na koncerty se nechodí, protože na to jednak nemáme čas (z důvodů již uvedených) a taky peníze. A akreditaci nám nikdo nedá, protože k čemu budeš dávat akre někomu, kdo přijde, nezaplatí, a pak doma v pauze mezi žraním pizzy z nonstop rozvozu a honěním pinďoura vysmahne článek, ve kterym řekne, že tvoje akce stála za výškrab z anusu a že měl místo toho radši doma žrát víc pizzy a honit víc pinďoura. No ale čtvrteční zastávka kapely The Truth Is Out There v Praze během jejich tour byla zadarmo a tak jsem se tedy rozhodl, že se pro jednou zajdu někam podívat.

Nyní následují dva odstavce, ve kterých budu předstírat, že jsem na akci dorazil včas na otvíračku, abych viděl i předkapely, a že jsem si ve skutečnosti neřek, že chci stejně jít hlavně na Pravdy, a že tedy dorazím až ve 22:00 a tu půlhodinu, co mám navíc, budu nahoře v bufáči žrát burger. Mimochodem, byl dost dobrej. Takže pokud jste na tom koncertě náhodou byli, snažte se myslet si, že nevařim z vody, a vy, co jste tam nebyli, to stejně nepoznáte.

Tak tedy první nastoupila kapela Unaffected Evolution, která hraje progy. Hrát začali s malým zpožděním, ale nic, co by stálo za nasrání. Ze začátku mi přišlo, že to bylo debilně nazvučený, ale po prvním songu se to spravilo a už to správně mrdalo. Zejména mě bavil song „Wedding“, při kterém se strhnul bujarý mosh. Musim říct, že mě kapela příjemně překvapila a její vystoupení jsem si užil.

Hned po nich nastoupili Donnie Darko, což je taky prog, jen ne metul, ale rock. Ten název mi dává trochu sraní, ale aspoň že se nejmenujou třeba Mission Impossible 3 nebo třeba Batman v Superman: Dawn of Justice. Na rozdíl od předchozí kapely, jsem si od těchhle pustil alespoň jeden klip a to „Live What You Love“ a vim aspoň trochu, co vlastně hrajou. Teda kecám, dyť já tam vlastně byl, takže vim, co hrajou obě kapely. Jejich set proběhl celkem dobře, až na pád lustru do publika a jeho následný výbuch během songu „Supertramps“. Nikdo nebyl zraněn.

The Truth Is Out There jsem poprvý viděl na Fajtfestu v roce 2014 a tehdy jsem se rozhodl, že tu kapelu budu mít rád. No a hlavně proto jsem si na ně sem šel zadupat. Během prvních dvou songů jsem se mírně vyplašil, protože zpěvák Hanzi měl v mnoha pasážích očividně problémy se screamem a trochu i se zpěvem. Pak jsem si ale uvědomil, že vlastně teď jedou tour a skoro každej den maj nějakej koncert a tak se asi tohle dá pochopit. Ono to nebude vůbec easy každej den podat perfektní výkon. Potom se ale znenadání rozjel (asi se trochu rozezpíval) a spoustu věcí začal dávat naplno. Některé zvlášť obtížné a náročné pasáže sice dal třeba o oktávu níž a i když to neznělo jako z desky, bylo to pořád dost fajn. Takže no hate, naopak ho docela cenim. Nešel jsem na ten koncert poslouchat desku, no ne?

Předmětem celého koncertu a vlastně i celé tour bylo vydání „Lighthouses“ a tak jsme mohli očekávat setlist obsahující mnoho songů odtud. Nemůžu si pomoct, ale i když je ta deska fakt dobrá (viz recenze), tak mi jaksi přišlo, že ty jejich starý věci stejně tak nějak víc jedou. Ne že by ty nový nefungovaly. Šlape to obstojně a ačkoli jsem se třeba jmenovitě u songu „Lighthouses“ obával, jak bude znít naživo, byl jsem celkem pozitivně překvapen. „Lizard Skin“ „Toxic Soul“ byly libový náklepy, na který jsem si na svym privátním místečku mimo hlavní mosh sám pro sebe zamošoval. Bavilo mě to moc. Ale stejně když pak přišel na řadu „DEX“ a „Boxes“, tak veškerý tetelení se v pitu nabralo uplně jiný obrátky a to nejenom v publiku, ale i na stagi mezi klukama.

Během posledního songu „A Man Of His Word“ se bubeníkovi vybil click, což vyústilo v desynchronizaci synťáků a kapely, během který jsem si řikal, jestli jsem jenom kretén bez hudebního cítění, anebo jestli se fakt něco posralo. Zbytek songu tedy dojeli bez nich a místo toho jsem si tedy všechny samply zpíval sám a taky to bylo dobrý. Až na jednu smažku, která se před náma nonstop svíjela a Saddamovi se dokonce snažila sápat na junk (ten jí ale nenechal, protože nepodporuje heroin), a kterou si později ulovil jakýsi dredatý oportunista a bůh ví, kam jí pak odvedl, se celá akce, myslím, vydařila. Nakonec jsem rád, že jsem vytáh šunky a namísto smažení CSka vyrazil za kultúrou.

Co by to bylo za report bez fotek, takže zde nakonec přikládám pár obrázků, které jsem během koncertu pořídil na svůj smartphone.

ttiot01

ttiot02

ttiot03

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain