Periphery, Soilwork, Veil Of Maya, Good Tiger, Fox Territory – 5.12.2015, MeetFactory

150Včera se odehrála významná progresivní událost, kterou bylo zjevení kapel Periphery, Veil of Maya a Good Tiger. Samozřejmě tam byli ještě Soilwork, ale to je melodeath a progresivní to neni vůbec. S Yasirem jsme teda poctili nejlepší pražský klub MeetFactory svojí účastí a šli se společně svíjet na nekonečné množství úserů a úšuků.

Sice jsme věděli, že první kapelou večera je Fox Territory, ale popravdě jsme se na ní zcela vysrali a dorazili tak do klubu až na Good Tiger. Pro nás tedy první kapela večera Dobrý Tygr začala vybalovat svoje umění na čas. Nazvučený to bylo vcelku mizerně, ale asi by to mohlo být i horší a tak si nebudu stěžovat. Zatim. Elliot Coleman kupodivu dával skoro všechny svoje vokální linky, což mě překvapilo, ale na druhou stranu mě ten zpěv ve spoustě částí přímo sere, protože kdyby zpíval ještě o trochu výš, asi by v klubu popraskaly skleničky. Hráli ovšem všechny tři libový písničky z alba, kterými jsou „Snake Oil“, „All Her Own Teeth“ a nakonec „Where Are The Birds“. To mě potěšilo a tak jsem s jejich představením spokojen. Spokojenější bych byl asi akorát kdyby místo písniček Good Tiger hráli písničky The Safety Fire.

Druhou kapelou večera a pro mě i pro Yasira jasnou jedničkou byli Veil Of Maya. Zachovali jsme si místa z Good Tiger, takže jsme byli velmi blízko stage a mohli tak z první ruky cenit obličejové křeče Marca Okuba. Bohužel jsem se musel jít vyčůrat oni začli hrát zrovna, když jsem byl na cestě zpět a tak jsem na úvodní hopsandu „Nyu“ musel hrozit prstem do vzduchu zatímco jsem se prodíral zástubem buřtů zpět na svoje místo. Prvních pět songů večera bylo i prvních pět písní z jejich posledního alba „Matriarch“ a to jsou všechno petardy, takže mě to fakt rozradostnilo. Nejvíc mě potěšily asi „Ellie“ a „Mikasa“, ale dobrý byly všechny. Následovala trocha nostalgie v podobě „Punisher“, „Unbreakable“ a „It’s Not Safe To Swim Today“. Obzvlášť „Punisher“ byl libovej, protože když tu byli Veil Of Maya naposled, lidi začli v části „all they have is just….“ tleskat, jakoby se jednalo o konec písičky, což bylo docela fópá. A v „It’s Not Safe To Swim Today“ navíc tehdy v Akropoli vypadnul zpěv, takže nic jako „push it down and exhale blood“ se nekonalo. Lukas Magyar je fakt libovej a ačkoliv mě na začátku sralo, že Brandon Butler šel do píči a stal se natěračem plotů, teď už si nemůžu stěžovat. Všechny party od growlu po čistý zpěvy zvládal výborně a vůbec to bylo dobrý. Bohužel, písničky „Phoenix“ a „Subject Zero“ mě docela vysíraj, nemluvě o „Aeris“, kterou bych nechal přerušit a zrušit, protože to je hnůj. Daleko radši bych slyšel věci jako „Divide Paths“, „We Bow In It’s Aura“ a třeba „Vicious Circles“ nebo „Teleute“. Ale co se dá dělat, i tak jsem si to užil nejvíc. Poměrně vtipná byla přítomnost třech drum kitů na jevišti, ale hudebníky to nijak v pohybu neovlivňovalo.

Po skončení Veil Of Maya pro nás relativně skončila zajímavá část koncertu. Yasir prohlásil, že Soilwork má v píči a že se vrátí až na Periphery, načež se sebral a šel do hajzlu. Já jsem tam ovšem vytrval a poměrně se to vyplatilo. Soilwork je totiž kapela, díky který jsem v podstatě začal poslouchat všechny možný zla a jejich album „Natural Born Chaos“ je zcela výtečný a výborný. Bohužel, kapely jako Soilwork mají problém s tím, že mají tisíc alb a tak byla pravděpodobnost toho, že zahrajou nějakou mojí oblíbenou, docela nízká. O tom už jsem se přesvědčil na Brutal Assaultu, kde jsem na Soilwork nadšeně čekal a po skončení jejich setu jsem byl spíš smutnej, protože hráli samý nový hnoje. To byl sice i případ včerejšího koncertu, nicméně v okamžiku, kdy se rozezněla znělka „Late For The Kill, Early For The Slaughter“, jsem si vytvořil osobní moshpit a jel si. Co bylo ještě překvapivější, že ihned následovala písnička „Follow The Hollow“, což je zrovna první písnička z onoho alba „Natural Born Chaos“ a tedy je libová. Dost mě nasralo, že nehráli ani „Distortion Sleep“ ani „Rejection Role“, což jsou podle mě asi jejich nejznámější pecky, ale i tak jsem byl vcelku nadšenej.

Poslední kapelou a headlinerem byli Periphery. Kdo by neznal Periphery, že? Kapela, v níž hraje sám velký Nolly osobně. Bohužel, už dopředu jsme věděli, že koncert bude sračka, protože budou hrát asi tak celý „Juggernaut“ a skoro nic jinýho. Koncert začal trojicí „Muramasa“-„Ragnarok“-„Masamune“, což sice zrovna neni z „Juggernaut“, ale na „Peripery II“ jsou to pořád asi moje nejmíň oblíbený songy a tak jsem to dissil. Na to následovalo „Psychosphere“. To byla taky sračka. Potom „Scourge“, což byla sračka totální. Ani se nedivim, že se to jmenuje „Pohroma“, protože mi z toho lezou hovna pusou. „Make Total Destroy“ byla konečně první libová písnička a fakt jsem si jí užil. Spencer Sotelo měl na sobě z nějakýho důvodu bílou mikinu s kapucí a vypadal jak z Ku-Klux-Klanu, jenom na tý stagi zapálit kříž. „Icarus Lives!“ bylo taky dobrý, stará dobrá učebnice djentu, ale na „Make Total Destroy“ to nemělo. Yasir naléhal, abychom po „Icarus Lives!“ vysmažili domu, ale já chtěl ještě slyšet „The Bad Thing“, protože to je sice opět sračka, ale je v ní asi tak přesně 20 libovejch vteřin suprovýho riffu a sóla Marca Holcomba. Nakonec jsme zůstali i na „Alpha“, protože ze zbytku setu to byla poslední poslouchatelná písnička a následně se nelítostně vydali na cestu do naší domoviny.

Abych to shrnul, večer to byl libovej. Marc Okubo je král, jako i všichni ostatní z Veil Of Maya. Buřti z The Safety Fire jsou taky liboví. Ellitot Coleman sice zpívá jako Justin Bieber, ale aspoň je to do metalu. Soilwork jsou sice už poměrně dědkové, ale furt jim to šlape a jsou schopný vydávat dobrý alba. Nikdy bych ovšem nečekal, že se mi bude líbit koncert Soilwork víc než Periphery. Na Periphery si totiž budu muset počkat ještě 18 let, až budou dělat tour 20 let „Periphery II“, jako tomu bylo v pondělí s „Fear Factory“, kde jsem sice byl s Mubarakem, ale na co jsme se oba neobtěžovali napsat report, protože by si ho stejně nikdo nepřečet. Na závěr je zde fotka Nollyho, kterou se s velkým úsilím podařilo získat Yasirovi, ačkoliv kvůli tomu musel přetrpět „Scourge“ ze vzdálenosti menší než 4 metry.

nolly


10899754_990391850989001_1932346467_n

Dodal bych snad už jen pár věcí. Především bych chtěl oznámit, že nebýt účasti Veil of Maya, strávil bych tento večer strkáním si nůžek do prdele. Když jsem odcházel před setem Soilwork, protože Soilwork jsou vesměs akorát Kabáti, kteří hrajou jiný songy a tak je mám intenzivně v prdeli, potkal jsem ve dveřích bezďáka, kterej vypadal, jak když do klubu zabloudil z nádraží a hned po nakradení veganskýho žrádla kamarádkám bezďákynim, který vařily před klubem a hřály se u sudu, šel hledat místo na spaní v teple zapoceného klubu uvnitř. Později se ukázalo, že onen bezďák je vlastně basák Soilwork. Jo a Periphery jsou zmrdi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich