Twelve Foot Ninja – Outlier

tfn 150Jsou tomu už čtyři roky, co kapela Twelve Foot Ninja vydala svoje první album „Silent Machine“. V tý době jsem se k tomu dostal tak, že někdo jako Misha Mansoor sdílel klip k písničce „Ain’t That A Bitch“ s komentářem, že to je vtipný nebo něco. Asi to byl určitě on, protože v tom dokonce i hraje a nikoho jinýho z kapely nestalkuju, ani Nollyho, protože mě nezajímaj jeho posraný presety na Axe-Fx, kde je v chainu asi tak 15 různejch věcí, různě se to spojuje a bypassuje a ve výsledku to furt dělá jenom brum brum, protože to je pořád debilní basa. Z toho klipu jsem byl ale docela nadšenej, ačkoliv to vůbec nebyl djent, ale spíš nějakej smooth jazz. Já jsem ovšem poctivě vyhledal i ostatní písničky (jakože jsem kliknul vedle na podobná videa) a zjistil jsem, že to je libová kapela a že to budu poslouchat.

Ninjové nás načali singlem, kterej nese název „One Hand Killing“ a kterej jsme mohli slyšet už v listopadu. To už je skoro 3/4 roku a nechápu, s čim se tak dlouho jebali, ale asi to nahráli a pak čekali, jestli to někdo vůbec bude cenit. Nicméně vim, že měli něco jako Kickstarter, kde vybírali peníze na svojí novou desku, jak už to tak poslední dobou bývá zvykem. Co by na to taky vydělávali, když jim to můžou zaplatit fanoušci. Z „One Hand Killing“ jsem měl onehdá dost smíšený pocity, jakože napůl je to super a napůl jebka, štvaly mě ty prapodivný djentoúšuky, který nastaly, když jsem čekal největší metal, což mě vedlo k tomu, že jsem si to už znova nepustil a zcela zapoměl, že bych se měl těšit na nějaký nový album.

Před měsícem ovšem vyšel další singl, konkrétně lyric video, s názvem „Invincible“. Já byl v tý době zrovna na dovolený a na net jsem se většinou dostal jen když jsem šel srát, takže zatimco jsem tlačil šišku, doscrolloval jsem se týhle písničce a rozhodl si jí pustit přímo na místě. Tohle už bylo jakože lepší, písnička je to dobrá, ale nějak mi v tom furt něco chybělo, nejspíš super libovej refrén, jako je třeba v „Mother Sky“. Každopádně mi to ale připomělo, že se blíží nový album, který by mě mohlo vytrhnout z letargie.

Album vyšlo v pátek a já si ho od tý doby sjel už několikrát. Hned na první poslech si člověk všimne jedný věci a to, že se zde přitvrdilo. Kapelní maestro Steve Mackay si splašil novej výtvor Line6 a ihned na tom musel vytvořit co nejvíc presetů jako „úšuky_sloka“ a „refréndjent1“, načež se dal do riffování a vyplodil ze sebe „Outlier“. Jednou jsem narazil na článek, kde hovoří a svym vybavení a mimo jiné tam zmiňoval svojí akustiku, na kterou údajně složil všechny hity pro Twelve Foot Ninja. U „Silent Machine“ bych mu to asi ještě věřil, ale na „Outlier“ bych to viděl akorát tak na ty funky části, u kterejch mám vždycky pocit, že zpoza rohu vyběhne toreador já mu budu muset kravskym rohem propíchnout čelist.

Album na mě nejvíc zapůsobilo jako celek, protože písničky jsou všechny dost podobnýho rázu, ale neni to jako třeba Meshuggah, kde mám od začátku do konce pocit, že mi někdo trhá vnitřnosti hned na několika úrovních reality. Spíš je to hodně houpavý, ala zároveň to neni kurevskej přehrot, což je způsobený hlavně hlasem zpěváka. Týpek sice vypadá jako starší brácha Marca Holcomba s downem, kterej si k snídani dává vypreparovaný dětský genitálie, ale zpívat teda umí. Možná to neni zas taková bomba, ale v dnešní době, kde většinou člověk slyší buď přesraný blití nebo teploušský vejšky a nic mezi, mě to velmi těší.

To, co jsem psal o prvotních dvou siglech, tak trochu platí o celym albu. Nějak mi zde trochu chybí nějakej fakt totálně nabombenej refrén, kterej bych si ve vteřině začal zpívat. Neřikám, že tu žádný refrény nejsou, je jich tu dost, ale všechny jsou takový uschovaný v celkový flow písniček a nic nijak extra nevyčnívá, jako tomu bylo třeba u „Mother Sky“ nebo „Vanguard“, u kterejch si vždy tak pozpěvuju klidňoučkou sloku a pak si roseknu hlavu o stůl, když to přejde do refrénu. Naproti tomu, na „Silent Machine“ je pár písniček, který regulérně disuju, jako třeba „Kingdom“, kvůli který neposlouchám „Coming For You“, protože mě nebaví vyndavat pokaždý mobil z kapsy po první písničce, protože druhá je sračka. „Outlier“ se dá krásně poslechnout od začátku do konce, dokonce už i na „One Hand Killing“ jsem si stihnul navyknout, protože se do toho prostě nejvíc hodí. Spousta kapel často nasere nejlepší songy do první části alba a zbytek je jenom výplň, ale ne zde. Opakuju, že album je bombovej celek a asi žádnou písničku bych nevyhodil. Na nejlepší skladbu alba pasuju „Monsoon“, která má totálně libovej groove a která tak trochu porušuje to, co jsem psal o nedostatku libovejch refrénů, takže tu popřu sám sebe a řeknu, že tohle má refrén fakt načouzenej.

ninja

Je tu samozřejmě víc písniček, který si zasloužej zmínku, jako třeba hned druhá s názvem „Sick“, která výborně spojuje „One Hand Killing“ a „Invincible“, nebo třeba poslední „Dig For Bones“, po který si s radostí poslechnu album znova od začátku, jako jsem to včera udělal asi třikrát. Takže pokud se vám líbilo „Silent Machine“ jako mě, šup šup si běžte poslechnout „Oultier“, protože z toho budete mít radost. A když ne, tak si třeba běžte vyhonit ptáka u zasranýho „Chuggernauta“ vy djentoví elitisti.

Tracklist:
01 – One Hand Killing
02 – Sick
03 – Invincible
04 – Oxygen
05 – Collateral
06 – Post Mortem
07 – Point Of You
08 – Monsoon
09 – Adios
10 – Dig For Bones

Hodnocení: 9/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *