John Wolfhooker a jejich singl bez klipu

coverMusíme napravit ten fail, co se nám poved minule, když jsme udělali recenzi na desku John Wolfhooker, která ve skutečnosti nebyla nová deska John Wolfhooker, ale jenom nějakej random soubor songů na Uložtu, kterej tam někdo nahrál. No věřili byste tomu? Vždyť to ani trochu nezní jako John Wolfhooker, tak jakýpak copak!

Aby teda bylo vše uvedeno na pravou míru, pravá deska vychází 16. září a nedělní premiéra se tedy týkala ani ne klipu, ale zatim jenom prvního singlu z desky, která se bohužel nejmenuje „What The Hell Bang The Horse“, ale nese stejný jméno jako tři roky starej song od Heaven Shall Burn. Což teda upřímně nechápu, mně se ten původní název s koněm fakt líbíl. No takže to dneska nebude dlouhý, protože k tomu songu ani neni video, pročež jsem celej song místo na Youtube koukal, jak se mi proháněj ryby v akváriu, což se moc dobře recenzovat nedá.

Začíná to jak jinak, než intrem. Něco tam libě zní a taky ujebává, zní to dosti slibně. Betta bojovnice pronásleduje dánio pruhované a na obrazovce se objevuje nápis John Wolfhooker, to kdyby to náhodou sledoval někdo po těžký mozkový příhodě a stále ještě nevěděl, kterou kapelu poslouchá. Pak se najednou rozjede dost parádní riff, což je asi tak nejlepší a nejsilnější moment songu. Zní to jaksi docela hutně a já začínám tušit. Pídím se o po indicíích a zdá se, pokud se nepletu, že album produkoval Tomáš RAclavský! Ano, proto to zní tak libově a džentuje to dosti zemitě.

Dále následuje cosi jako sloka a dostavuje se první zklamání: Martin Čupka zní jako tlustá nasraná lesba, ze který brzo vypadne na zem hovno. Od začátku tvrdim, že to je nejslabší článek kapely a i když má světlejší okamžiky, bohužel si za tim musim stát i dneska. Ale když přepnu do homoerotického módu, dovedu si představit, že je Martin Čupka hezoun, kterýho chtěj všechny holky píchat, a proto je asi uplně jedno, jak zpívá. Ne jako my, který tu slávu máme poctivě vydřenou, aniž bychom někde ukazovali naše půvabný ksichty. Ale žádný holky nás teda nechtěj píchat no.

Pak tam je taková ta část, jak bejvá v Guitar Pru vždycky označená „pre-chorus“ a za ní je refrén. Refrén obstarává zase ten úvodní riff, jenže tady je to naředěný zase Martinem Čupkou, takže nic moc. Jakoby abysme si rozuměli, je to dobrej refrén, ale čekal bych i víc. Je to takový chcíplý, za prvý asi tim, že to djentově ujebává, což neni zrovna refrénová ingredience a zadruhý tim, že Martin Čupka nasazuje opět takovou tu polohu, kterou když jsem nasadil jako čtyřletej, tak mě rodiče zavřeli na pár minut na balkon do mrazu, abych se uklidnil.

Přechod z refrénu do sloky je hroznej, hlavně teda proto, že neni žádnej. Z rozmáchlýho refrénu jsme ve vteřině v jednoduchym beatu s lehkym mrdánim na basu. Píčovina, sere mě to tam skoro stejně jako, když sám skládam song a za boha ten refrén do tý sloky nemůžu naroubovat. Soucítim teda s John Wolfhooker, ale bohužel je to fakt hrozný. Sloka jako taková je celkem fajn, akorát se mi chce teda chcípnout z věty „be the hero this hopeless generation needs“, protože něco tak strašně debilně nafrázovanýho jsem dlouho neslyšel. Martin Čupka frázuje a trefuje se do rytmu jako neonacisti! Hrůza, ale zase se tomu aspoň dá zasmát. Tomu frázování, ne nacistum.

Před koncem songu je nějaká mezihra a závěr songu odpálí takovej ten nakouskovanej řev. Hej proč to tam jako je? Jakože Raclav asi zapomněl, že nahrává Fall Out Boy revival John Wolfhooker a ne After The Burial nebo Breakdown Of Sanity. Tady je to jakože taky spíš srandovní. Ale je třeba si na něčem ozkoušet nový pluginy do Cubase, to je jasný. No a finále se nese v ryze djentovém duchu: úšuky do disharmonickejch flažoletů obrostlý clean delay ambientama. To je pecka a snažim se do toho nevnímat poslední záchvěvy Martina Čupky, kterak se marně pokouší správně vyslovovat anglický slova jako „violence“.

No a je to za mnou, přemejšlim, co bylo zábavnější, jestli parmička, která proplouvá umělym útesem, nebo ten song. Jsem z toho trochu rozpolcen, ten sound je skvělej, líbí se mi to, protože to jsou chugy a s největší pravděpodobností to bylo nahráno na Axe FX (!), ale nějak mi to k John Wolfhooker nesedí. Jakože já vim, minule jsem píčoval, že to je nahraný na analog a ne na Axe FX, ale dneska píčuju taky, přestože to tentokrát fakt ušukává. Copak nechápete, co se vám snažim sdělit? Nechci aby John Wolfhooker zněli jako My Chemical Romance (ehm), chci aby zněli jako Humanity’s Last Breath, jasný??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *