Cocotte Minute – 16.11.2016 Palác Akropolis + krátká esej o nu-metalu

p-107541-fullChtěl jsem si dát tenhle podzim ve znamení českejch kapel, Kurtizány z 25. avenue se mi teda nepodařili/y (rodová dubleta), protože bylo vyprodáno, ale zatimco Saddám si chodí po Modern Day Babylonech a Riversech of Nihilech (na který lempl prašivej nenapsal ani report), tak mě v prosinci čeká Krucipüsk a teď v listopadu to byli Cocotte Minute v Akropoli/su (další rodová dubleta). 

TLDR: POKUD CHCEŠ ČÍST JENOM REPORT NA KONCERT A NEČÍST PÍČOVINY OKOLO, SJEĎ SI DOLU POD VIDEO „SVĚTLONOŠ“

S Cocotte Minute se to má tak, já jsem to nikdy dřív neposlouchal, měl jsem pro to hned několik důvodů. Okolo roku 2006, když to začalo bejt populární, jsem byl orodoxní thrasher, víš jak, dlouhý vlasy, džínová vesta, nášivky Metallica/cy (zase…), AC/DC a Slayer. Nějakej nu-metal pro mě bylo sprostý slovo. V Limp Bizkit se rapovalo (k tomu by se Kirk Hammett nikdy nesnížil!), v KoRnu se hrálo na nějaký úchylný sedmistrunný kytary a v Linkin Parku zpíval přihřátej Chester Bennington a černej Jay-Z, zatimco nějakej šikmoočko tam mačkal knoflík na synťáku (baví mě bejt politicky korektní). To měl bejt jako metal? Nie, radšej „Ride The Lightning“.

Metalista dorazí v Hondě Civic a pokusí se bojovat s drakem. Jenže uhoří, když jeho debilní pytlovité oblečení chytne plamenem.“

V česku tenhle obskurní styl reprezentovaly dvě kapely, průkopnici, pionýři: Dolores Clan a Cocotte Minute. Dolores Clan byla sračka nad sračky, přišlo mi to trapný před deseti lety a dneska mi to přijde tak 26x trapnější. Navíc tam zpíval a blil týpek, kterej si řikal Noid. Cool drsná přezdívka do nu-metalový kapely. Ovšem míň cool, když jí čteš v Blesku nebo v soupisce na muzikál Carmen. Dolores Clan byli možná shitty kapela, ale aspoň se drsně ksichtili. Minule jsem viděl jak Noid zpívá na Ovocnym trhu na nějakym kadeřnickym showcase/u (…) „Jsi moje máma“ a drsnější než tohle je i moje stolice po obědě v Burrito Loco. Prostě Vašku Bárto už se na tu kokotskou přezdívku vyser, nejseš drsnej, nejseš metalista a na webu radši Dolores Clan ani nezmiňuješ. Nedivim se ti. Ale zpátky k tématu.

Druhá nu-metalová kapela na výsluní český scény byli Cocotte Minute. Hrozně mě sraly tyhle podvný fonetický experimenty, jakože psát „kokot“ jako „cocotte“, „diskotéka jako „discotheque“ a „Čeněk“ jako „Czendál“. Prostě mi to přišlo trapný no. V klipu jim monster truck přejížděl Škodovku 120. Burani zasraný ve stodvacítce si myslej, jak jsou drsný, oblečený jako úchyláci, ať si radši poslechnou „Enter The Sandman“!! No a pak tady byla moje spolužačka na gymplu, říkejme jí třeba Anděla. Anděla nebyla nijak oslnivě pěkná, ale měla velký kozy. Nebyla ani nijak diehard, ale byla to hrozná fangirl Cocotte Minute, ale taky Divokýho Billa a hlavně se tvářila, že se všema z těch kapel píchala a to že z ní dělá nějakou ultrafanynku. „St. Anger“ na Andělu, hrozně mě srala, nejspíš kvůli tomu, že kvůli svejm obřím kozám možná fakt šukala s týpkama z trapnejch nu-metalovejch kapel, zatimco já jsem si akorát honil prut u „Fade To Black“.

No holt jsem musel počkat pár let po tom, co jsem vypad z gymplu, musel jsem si smazat Andělu z přátel na facebooku a zjistit si na internetu něco o varnejch hrncích, abych dospěl do Cocotte Minute a náležitě to ocenil. Deska „Czeko“ mě bavila dost, i přes ty trapně drsný texty (chápu, Žižkov je drsnej hood, ale neni to Harlem, že ne? Nemáme tu „velký černý šerify“ nebo jo?). Set „Sado Disco“ nechápu dodneška. Mam rád v metalu originalitu a oceňuju odvahu, se kterou se kapely pouští do experimentů. Zkombinovat ovšem nu-metal s podivnym technem, který bylo nejspíš i v devadesátkách v Německu něco dost obskurního, vyústilo v podivnej industriální tanz-metal, kterej jsem jednoduše nepochopil a rozhodně jsem asi nebyl sám.

O to ale víc obdivuju koule, se kterejma si Cocotte Minute troufli vydat toho dvě desky a ještě navíc vystupovat v latextovejch oblečcích. Taky chápu, proč se Cocotte Minute po týhle dvojdesce napůl rozpadli a za pět let museli začínat v podstatě odznova. Dobře, že se nerozpadli úplně, protože live-deskou „Rituál, Kmen, Srdce a Kmen“ si mě naprosto získali. Rádoby drsný songy jsou tentokrát opravdu drsný a celý to působí mnohem víc upřímně než tvrďácká póza ze začátku milénia. K tomu super vizuál a týpky sponzoruje ZOOT, takže vypadaj jak hipstři a ne jako postapokalyptický úchyláci. Bezva. No takže jsem na to včera poprvý v životě vyrazil do Akropole.

Koncertu předcházelo představení „Red Rabbit White Rabbit“ od Nassima Soleimanpoura, íránskýho spisovatele, kterej nemůže vycestovat ze svý země, tak místo sebe posílá scénář divadelní hry, kterej herec uvidí poprvý až na jevišti a musí improvizovat. V tomhle případě byl v hlavní roli Martin Zeller, v nějakym z předchozích představení mu alternovala například Lenka Dusilová a jiní. Já viděl jenom tohle jedno představení. Zeller se s tim popral celkem obstojně, sice se občas zdálo, že nechápe, co po něm ten Íránec vlastně chce, ale ve druhý půlce se to celkem rozjelo a dost mě to bavilo. Menší spoiler: pokud se někdy na tohle představení chystáte, v jakymkoli jazyce, a jste stydlivý sračky, tak si radši sedněte dozadu. Co kdyby vás někdo tahal na podium a vy byste se styděli a ještě to nějak posrali, radši to nechte někomu, kdo má koule a neštítí se nějaký imrovizace. Naštěstí to včera tak nebylo a celý představení proběhlo dost plynule a zábavně.

Škoda, že mezi představením a koncertem byli diváci vyhnáni ze sálu, přičemž se nahromadili v lobby a čtvrt hodiny se tam v hojném počtu museli tísnit. Ale tak co, to je metal. Set se odpálil ve znamení poslední desky, což mi dost sedlo. Prvních šest songů mě to teda dost bavilo, jediný, co bych rád slyšel, je song „Odemykač“, ale to už bych chtěl asi moc, to by nebyl prostor pro ostatní alba. Dalších pět tracků bylo pro změnu s dvojalba „Sado Disco“, což mě tak trochu sralo, protože ty songy neznam z výše zmíněných důvodů. Jediný, co jsem si vlastně užil, byla titulní „Sado Disco“. Tu znam.

„Bratře nedovol“, pokud jsem dával správně pozor, byl vlastně jenom jenom refrén, při kterym Zeller slez do lidí a promenádoval se mezi nima, dokonce si i trochu moshnul. Podle mě to bylo super, lepší, než když do lidí skákal, protože u toho je hrozně velká šance, že někdo z lidí příliš silně zatlačí na zpěvákovy genitálie, což je nepříjemná zkušenost pro oba zúčastněné. Dobrý bylo, i když visel z ochozu balkónu a přikládal mikrofon lidem ke ksichtu a oni do něj ublívali, to se mi taky líbilo.

Následovaly dvě největší klasiky „Czeko“ a „Kopem“, což mě trošku probralo, neboť jsem konečně zase k něčemu znal text žejo. Během toho se Czendál a Zeller porůznu vrhali do lidí na nafukovacim člunu, zatimco basák ujebával furt ten samej riff dokola. Celý to bylo zbytečně dlouhý, ale proč pánům nedopřát trochu rockovejch manýrů, koneckonců to byla celkem dobrá show, to v Česku nebejvá moc zvykem. No a pak byl jakože konec, ovšem, jak to tak bývá, kapela na povyk fanoušků zase vylezla z backstage. Nastalo pár zajímavejch momentů, ze stropu se spustila červená záclona a zaujala místo praktikáblu, kterej byl odsunut kamsi za repráky.

No a něco divnýho se dělo u kytaristy Czendála, viděl jsem dlouhej kus gaffy a pochopil jsem to tak, že mu na kytaře nefunguje jack, tak se to snaží přilepit, nakonec se na to vysral a vzal si záložní kytaru. Nebejt tý gaffy bych si myslel, že to bylo celý divadýlko, ale těžko říct. Taky se tam zjevily dvě vlajky s logem desky „RKSK“, který dostali do ruky fans, aby s nima na podiu mávali, to bylo dost cool, sice jsem si trochu připadal jako v Norimberku v roce 1936, to se taky mávalo červeno-černo-bílejma vlajkama a nosily se pásky na rukou, ale Cocotte Minute jsou asi ty poslední, který bych chtěl obviňovat z nějakejch nekalejch myšlenek. (Rozhodně to nikoho nemohlo urazit, ale to bych nebyl já, abych si nerejpnul.)

No a po pauze zazněl song „Lodě“, kterej je taky z poslední desky, ale jak jsem pochopil, kapela ho hraje dýl a je mnohem starší. Během něj na onu červenou záclonu vyšplhala exotická tanečnice a celej song se na tý zácloně svíjela. To se na metalu moc nevidí, tanečníci bejvaj spíš na Justinovi Bieberovi nebo na Benovi Cristovaovi, ale proč ne, bylo to zajímavý. No a set byl zakončenej klasikou „Bastard“ a punkovym excesem, kdy Czendál chvíli mlátil do kytarovýho boxu, načež rozflákal kytaru o zem. Oukej, chápu, sralo ho, že si musel vzít místo svýho oblíbenýho dřeva záložní kytaru… ale přeci jenom rozmlátit jí o zem? Nepopírá to tak trochu smysl záložní kytaru, jakože mít jí v záloze a ne jí roztřískat o zem? No a nebo to bylo celý jenom divadýlko pro diváky. Ale tak byl to aspoň punk, neasi. No a pak se kapela rozloučila a šlo se domu.

Musim říct, že jsem byl překvapenej, tak nějak jsem Cocotte Minute bral jako kapelu minulý dekády, kdy jí poslouchala spolužačka Anděla, ale dostal jsem se do nabitý Akropole, kde proběh ukázkovej brajgl a nebyl to jenom nějakej přiblblej sterilní hardcore, mávalo se vlajkama, svíjelo na zácloně a rozbíjely kytary. Pecka. Musim říct, že se CM posunuli na mojí top příčku českejch kapel, hrozně se těšim, s čim přijdou příště (i když laťka je, pravda, nastavená dost vysoko deskou „Rituál, Kmen, Srdce a Kmen“) a příště přijdu zas a slibuju, že se naučim i texty ze „Sado Disco„, abych tam nemusel vyděšeně stát a řikat si „Kurva, ten magor slejzá do lidí, snad ho nenapadne dávat někomu mikrofon, dyť já k tomu neznam text.. kurva, kurva!“. A teď si jdu pustit „Lulu“ „Hardwired … To Self-Destruct“.

One Response to Cocotte Minute – 16.11.2016 Palác Akropolis + krátká esej o nu-metalu

  1. Luciána napsal:

    Zdary,
    Musím se zastat Dejva, basáka, měl nohu v pr*deli, přišel na koncert opřen o fofrhole… Jinak na článek nijak reagovat nebudu 😄 něco mě nas*alo, s něčím souhlasím, ale tak už to bejvá 😉
    P.S. Odemykače sem chtěla taky 🤘🤘🤘

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *