DOOM Soundtrack live

doom-150Někteří z vás si možná všimli, že v novym Doomovi, kterej vyšel letos, je dost libovej soundtrack. Tento soundtrack je tvrdej metal, takříkajíc Djent. On celej Doom je docela metal, už v prvnim dílu byla dobrá hudba, akorát to tehdy nenahrávali Cannibal Corpse ani Meshuggah, ale byl to prostě 8bitovej track, kterej se do toho ale dost hodil, protože ta hra vypadala celá dost 8bitově a navíc by se asi uplně nevešla na floppy disk, kdyby tam bylo celý „Contradictions Collapse“.

Celej tenhle soundtrack nedělal nikdo jinej, než sám Mick Gordon. No dobře, já jsem teda nevěděl, kdo je Mick Gordon, než jsem ho poprvý spatřil v „DOOM: Behing The Music“, kde týpek řiká, jak je ta původní hudba libová a že jí chtěl zprogresivnit, tak si vzal sedmistrunku, protože chtěl, aby to bylo HLUBŠÍ. To mu ale prej nestačilo, takže si pořídil nějakej 9string, natáhnul na to lana od výtahu a pak už to bylo evidentně dost hluboký na to, aby mohl začít nahrávat. Což je docela vtipný, jedinej o kom vim, že má devítistrunec je Joshua Travis kterej hrál v Glass Cloud a teď se přesídlil do Emmure, ale to je obří holohlavej nigga s tunelama, takže mi to k němu sedí. Jo a taky snad týpci z After The Burial. Mick Gordon je nadruhou stranu takovej vykulenej hubeňour co dělá hudbu ke hrám, takže mě fakt dost překvapilo, že takovejdle týpek prohlásí „No prostě to nebyl dostatečnej djent, tak jsem si pořídil 9string a teď to je dobrej djent.“ A fakt to je dobrej djent.

První byla do světa vypuštěná písička „BFG Division“, jakože „divize Bvelká Fvyšukaná Dzbraň“, prostě nejznámější gun z Dooma, kterej jste po napsání IDKFA instantně obdrželi a mohli s tim krosit všechny impy a jiný svinstva. Písička je totální náser a hned jak byl dostupnej celej soundtrack, spěchal jsem ho někam sehnat. Chtěl jsem si teda docela zahrát i tu hru, ale můj počítač na ní není dost moderní, takže jsem se musel spokojit jenom s hudbou. Spousta tracků je takovejch podivně ambientích a do toho jsou spastický újeby, ale jsou tam i nějaký regulérní, třeba „Rip & Tear“. Jinak to je celý jako kdyby si Celldweller dal Krokodýla, zapil to Okenou a potom se zavřel do svý jámy na kohouta (kokpitu) a šel ze sebe něco vysírat.

No, tenhle soundtrack každopádně vyhrál cenu za nejlepší soundtrack a na nějakejch Game Awards si pozvali samotnýho Micka, aby jim to tam předvedl live. To je docela dobrý ne? Jo, akorát mu dali asi tak 4 minuty, čili pokud jste se o 4 miuty opozdili, tak jste to nestihli, podobně jako když přijdete pozdě na grindovej koncert. Mick tyhle 4 minuty ale bravurně využil a zadjentoval jak jen to bylo možný. Co je taky dost důležitý, na bicí mu ta mlátil sám Matt Halpern, muj jmenovec a bubeník undergroundový kapely Periphery. Evidentně neměl dostupnej žádnej V-neck, tak si vzal aspoň triko s knoflíkama a rozepnul si ho. Za ty 4 minuty byly zahraný jakoby 3 songy včetně intra, jmenovitě ono „Rip & Tear“ a „BFG Division Valonie“, to prostřední bylo snad něco z Quakea. Mick tam celou dobu pobíhal jak retoš, protože se chtěl asi ukázat na všech stranách pódia, který bylo mimochodem obří, čili dost nepraktický pro jednoho člověka.

Nadrcený to bylo znamenitě, ačkoliv se týpek snížil na trapnej 8string od Mayoesse protože nejspíš zjistil, že když to má o strunu víc, tak se na to ve stoje už ani nedá hrát. Doufám, že tam pak znova přišel ten teplej hlasatel a řekl něco jako: „Jo a pokud se vám za ty 4 minuty akorát vztyčilo péro, v Modrý Ústřici na rohu devátý a půltý to Mick dneska bude hrát celej večer“. Protože jestli tam ten týpek letěl z Austrálie jenom kvůli tomuhle, tak to je pro něj od Game Awards docela nasrání do gbelu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *