Klip na Don’t Panic od John Wolfhooker. Hnědel nebo masterpiece?

coverKdyž já za to fakt nemůžu. My nechcem psát jenom o nich, ale oni furt něco podnikaj. Ne jako vy ostatní líní sráči, kteří se místo nahrávání desek a klipů jenom válíte doma na prdeli a smažíte GTA. Ne počkat, to dělám vlastně já, jsem to splet. No nic, prostě vy ostatní neděláte nic, co by mě donutilo o vás psát. Proto na závěr tohoto článku vložím i odstavec s názvem: „Jak zaujmout Yasira, aby o vás napsal článek.“ Ale teď se pojďme podívat na ten novej klip.

„Don’t Panic“ je jeden z mejch top songů z celý fošny, takže tohle by teda mělo bejt kurevsky dobrý, aby to splnilo moje očekávání. Čtyři dny před vydáním začali John Wolfhooker teasovat fotkama hlavních protagonistů klipu a z nich bylo poznat, že to bude retro. Ale to neznamená nějaký posraný hair metaly, těsný kožený kalhoty na chlapech, tygrovaný vzory a diskopříběh s Michalem Davidem. Z takovýho retra se mi intenzivně zvedá bachor a radši bych chcípnul. Tohle je ale takový to nerdský retro, který pamatujete ze školní družiny, pokud jste se narodili okolo roku 1990.

Produkci klipu obstarali FERO Production, což je skupina Adriana Janečka a jeho přítelkyně Alexandry Hráškové. Ti se mimo jiné podíleli i na klipech k songům „X“„Stubborn“„Euphria“, které dopadly vcelku dobře. To je sice hezký, ale víte na čem taky dělali? Na tomhletom žejo!!! Pokud nás sledujete, určitě jste si všimli, že AT•LANTIS jsme tady důkladně proprali. Doufejme, že v novém klipu John Wolfhooker se ani nebudou hrát šachy a ani se tam nebudou vynořovat kytovci.

Celej ten klip je takovej správně silly, na což sedí i jména hlavních protagonistů. Zejména mě baví Rony Don CareJoe Stick, protože tyhle slovní hříčky chápe snad každej uplně stejně. Když tě tohle napadne, tak moc dobře víš, že je to totálně debilní vtípek a že bys to radši neměl říkat nahlas, ale stejně to uděláš, protože je ti jasný, že se každej bude smát hovadskosti toho vtipu. Takže to mě ba. Autor následně nastavuje zrcadlo na scénu v klubovně. Podíváme se nyní na to, co se tam děje.

Hrajou se pogy, nesmrtelná klasika žejo. Bohužel (naštěstí?) mě to minulo. My v družině spíš vyměňovali kartičky Pokémonů. Kdo někdy vyměňoval nějaký kartičky, ať už Pokémonů, hokejistů nebo jinejch sraček, moc dobře zná toho jednoho gaunera ze školy, kterej byl starší, větší a silnější a ten vyměňoval falešný kartičky. S jednim takovym jsem jednou vyměnil svojí Ponytu a dvě ohnivý energie za falešnýho Arcanina a to jsem v balíčku ani neměl Growlitha. Prostě nejhorší trade na světě a když jsem za ním přišel, že to chci zpět (vrácení zboží do 14 dnů bez udání důvodů, samosebou), tak mi řek, že buď vodprejsknu nebo mi dá bombu. Raději jsem vodprejsknul.

Dál se čte Kometa. Komiksy mi odjakživa přišly jako zasraná ztráta peněz. Zaplatíte půlku svýho kapesnýho za něco, co máte přečtený za 5 minut, protože co si budeme povídat, toho textu na stránce tam moc nebejvá. Knihy jsou podle mýho mnohem lepší investice, protože cena za slovo je mnohem výhodnější. Já si svůj Čtyřlístek naštěstí nikdy sám neplatil, takže to byla výhoda. Ale čet jsem vždycky jenom Čtyřlístek a pak toho krokodýla, ostatní v tom byly sračky. Ze všeho nejhorší byli Anča a Pepík!!!

anca_a_pepik

Smaží se na Game Boyi. No tak to nejvíc, samozřejmě! Jedem někam autem dýl než 5 minut? Beru Game Boye a smažim.

No a pak Martin Deadsoon vytáhne disketu s údajným tajemstvím mimozemšťanů. To by mě zajímalo, co to bude za tajemství, když se vejde na 1,44MB médium. Rozhodně to nebude nahá fotka Jennifer Lawrence. I toho debilního Duke Nukema jsem tehdy instaloval ze 4 disket. No ale asi je to fakt real, protože hned vzápětí zazvoní Ronymu šedesát dva desítka a soudě podle nul volá nejspíš Tomáš RAclavský ze svojí intergalaktický stanice, že chce svojí disketu s tajnym samplem na snare zpátky. No takže se zdrhá žejo, protože bez toho samplu nikdy nebudeme mít tak libovej sound jako je na :-\|// INFINITY˘- /// Skervesen || 4AP FF\ MDB8 test ///^:_, to je jasný.

Utíká se asi dost dlouho, protože jinak si neumim vysvětlit změnu času z brzkého rána na 1 hodinu v noci. Pak se vleze do nějaký haly, kde leží na zemi časák. Nevim proč, prostě to tam je. No a protože alieni přicházej, tak nejbezpečnější místo není nikde jinde, než ve skladu galvanovném, že ano. Alieni to stejně poznaj, takže se tentokrát utíká do lesa. Týpek zakopne, ostatní ho zvednou. To nevim, proč tahle scéna zasluhuje celejch 5 vteřin stopáže klipu, ale budiž. No a pak se to posere a alieni osvítěj všechny čtyři buřty, nejspíš k tomu použijou svítící displaye od Axe FX II. V tom případě je ale chyba v klipu, protože by to světlo mělo bejt zelený. Třem z nich zarachotí a zrakvěj toho čtvrtýho a pak zrakvěj i tu disketu. Takže už se nikdy nedozvíme, jakej sample vlastně Ráca na ten snare použil. Poslední záběr je na zrakvenýho Deadsoona, kterak zdevastovaně pohlíží do dáli. Asi strávil celej zbytek noci stahováním různejch jinejch samplů, ale nakonec zjistil, že žádnej už nikdy nebude tak dobrej, jako ten z diskety.

dontpanic-header

Tak to bychom měli. Celkově ke klipu. Baví mě color grading za začátku. Je to pastelový, hodně zelený barvy, je to prostě správný retro. Jak už jsem řekl, baví mě, že je to celý takový silly a na nic si to nehraje. Ta scéna s kutálením se pod zavírající se garážový vrata je očividně z povářky, prostě jakože rádoby hustý. Stejně tak jako koukání do místnosti zpoza rohu jak v animáku. Kde klip ovšem upadá je s následnejma venkovníma scénama v lese. Ty na mě působily až trochu amatérsky. Najednou se ztratila veškerá dynamika a to jak při cestování lesem, tak i při samotný cikánský férovce. A jestli se ptáte sami sebe, jak ten klip souvisí s textem, tak nijak. Což je ale asi úplně fuk.

No tak co teda? Je to teda hnědel anebo masterpiece? Bohužel/bohudík ani jedno. Bohudík to neni hnědel, je to zábavný a úsměvný. Bohužel to ale neni ani masterpiece, kterym pro mě v případě týhle kapely stále stabilně zůstává klip na „Stubborn“.

Jak zaujmout Yasira, aby o vás napsal článek:

Tak hele, to nejlepší, co můžete udělat, je zplodit dost dobrý album nebo dost dobrej klip, abych to chtěl poslouchat natolik, že o tom i budu chtít psát. Tenhle postup bych vřele doporučoval, protože na rozdíl od druhý možnosti, kterou za chvilku nabídnu, to obohacuje hudební scénu. Z českejch kapel se to loni podařilo jenom The Truth is Out There a letos jenom John Wolfhooker.

No a ten druhej způsob je udělat totální mrdku, ze který se mi bude chtít zhebnout. Nebo něco prostě fakt dost špatnýho. Možná vás napadá, že mám na mysli Attack the Hero, ale to ani moc ne. My si tady z nich děláme prdel, ale oni vlastně zas tak v průseru nejsou. Jen jsou zábavnej cíl, protože hrajou metalcore. Jestli ale chcete spadat do téhle kategorie, je vaší největší šanci začít se zamazávat uhlím, vkládat do klipů random slouma a bejt pořádně tvrdý.

To nejhorší je hrát průměrnej punk-rock. To rozhodně nečekejte, že tu budem zmiňovat. Už tak píšeme sporadicky jeden článek za uherskej rok a zapomeňte na to, že by ten jeden článek byl věnovanej zrovna něčemu takovýmu. Prostě mějte soudnost, prosím, a nedělejte hovadiny, to je všecko.

One Response to Klip na Don’t Panic od John Wolfhooker. Hnědel nebo masterpiece?

  1. Mubarak Okubo napsal:

    Attack The Hero jsou teda dost hrozný…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *