Nergal and That Man and jeho nový bluesový video

MATMDnes se nebude moc hejtit, protože sem tam se objeví i kapely, který jsou dobrý, který máme rádi a který dokonce adorujeme. Tenhle tejden se, co se novinek týče, sešly rovnou dvě kapely, který vydatně cenim, hlavně teda kvůli jejich frontmanům. 0mm0r0 a Me And That Man.

Dáme si pro dnešek druhou jmenovanou kapelou, která svojí klipovou novinku vypustila už na Valentajna, tj. 14.2. (představuju si, že tenhle web čtou lidi, jako jsme my, takže jenom samý zamindrákovaný, uhrovitý a mastnovlasý panicové, co hrajou na NESu, takže absolutně netuší, kdy je Valentýn, protože ho nikdy neměli šanci slavit, takže pro jistotu uvádim přesný datum). Jmenuje se to „Ain’t Much Loving“ a je to už druhý video, který se tenhle rok objevilo. Pokud nevíte, co je to to Me And That Man, tak vězte, že je to side project Nergala z Behemothu.

Jasně, pod vedlejšákem týpka z polskýho blackmetalu si představíte třeba něco jako Batushka (což je dost možná taky side project Nergala z Behemothu, ale o tom třeba zas jindy), nicméně tohle má s blackmetalem společný pramálo, jde totiž o jakýsi outlaw country nebo blues, nevim, v žánrech, kde se nekladou na osmistrunkách nuly do dvojšlapky, se zas moc nevyznam. Krom Nergala tam hraje taky nějakej starej týpek, kterej vypadá jako kříženec Steva Buscemiho a Karla Lagerfelda, zkrátka nic moc pěknýho na pohled. Jsem přesvědčenej, že název kapely Me And That Man skutečně znamená „Já, Nergal + tamten svrasklej chlápek„. Pokud ne, nekažte mi to, nechci to vědět.

Nevim, co si o tom mam myslet. Hudebně to působí lehce jako parodie. Mam hodně rád Wednesday 13, což je horror punk s metalovym zvukem. Wednesday má ale taky svuje side project jménem Bourbon Crow, což je vlastně ten samej styl. Bourbon Crow je napůl taky parodie, ale zní to vlastně dost opravdovsky, jeden by si teda myslel, že když tohle dark country může dělat uřvanej pankáč Wednesday 13, tak to může dělat už úplně každej, kdo má aspoň částečně ladící akustiku a umí zahrát akordy C, G, D a Ami. No jak je vidět, Nergal tuhle teorii vyvrací, protože v jeho podání to prostě zní, jak když si dělá srandu. Asi když se narodíš jako Jižan v Severí Karolíně, tak to prostě máš tak nějak v krvi, ale jako rodák z Gdaňsku prostě zřejmě nemůžeš vytvořit to pravý ořechový country, i kdyby sis pozval do studia sedm statečnejch.

K tomu je samosebou klip, kde se střídaj záběry na „kapelu“ a nějaký záběry z Ameriky z 50. let. Proč ty 50. léta, to nevim, záběry na Nergala a onoho oschlého kmeta dávaj smysl. Nebo aspoň to tak v klipech bejvá, že chcem vidět kapelu, jak performuje, ne? Ty vole, ten song má přes pět minut a v tom klipu ale neni nic jinýho, než ty padesátky a Nergal se starcem! Oukej, když už chci poslouchat dva Poláky, jak si hrajou na divokej západ, tak si to chci pustit v Media Playeru, zhasnout si světlo, vytáhnout foukací harmoniku, vpustit do místnosti pár moskytů a za praskání ohně v krbu přemítat o tom, jak jsem včera zabil svojí ženu, rozvěsil její vnitřnosti na strom a pak se neúspěšně pokusil o sebevraždu skokem pod kola vlaku jedoucího do Santa Fé. Opravdu nechci koukat pět a půl minuty na záběry historickejch vozidel a dvou pšonků s lubovkama, jak zpívaj v obří místnosti do vzduchu a nemaj k tomu mikrofony.

Nergal je totiž megaloman a poslední dobou si jede velkej hustle. Krom toho, že si založil v Polsku dva hipsterský barber shopy a vlastní bar, tak jede ve velkym Behemoth e-shop a prodává tolik merche, že se divim, že se ještě nedá koupit triko s motivem „Bewitching the Pomerania“ v HMku. Nergal prostě jede všechno v obřích číslech a do klipu je schopnej investovat raketu. Fajn, proč ne, ale nejsem si jistej, jestli pětiminutovej bluesovej song, kde se furt opakuje jedna věta, potřebuje klip s masakrózní výpravou využívající všechny nejmodernější filmový techniky, ale stejně se na ten klip nikdo nechce dívat. Proč si do klipu Nergal oblík jenom odlehčenej outfit z klipu „Ben Sahar“, je mi záhadou. V Behemothu, když v tom kráčel pustinou, to bylo bezvadně temný a démonský, zatimco tady to vypadá, jak když právě vyrazil z lesa Řáholce a chystá se jičínskýmu starostovi napálit z bambitky jednu žaludovou.

Jak jsem už psal, klip je to druhej, první byl k singlu „My Church Is Black“. No nebudu vás napínat, je to pětiminutovej blues, kde se opakuje jedna věta furt dokola. Klip je nekonečnej záběr na lidi ve strip klubu, což aspoň neni taková trýzeň, protože tam je dost koz a prdelí, přičemž pokud je někdo teplej nebo holka, tak se může ke konci těšit na skoronahýho Nergala. Rozhodně to je highlight celýho projektu, Nergal rozhodně líp vypadá bez trička, než zpívá bluesový noty. Řek bych, že se týpek pustil do novýho stylu a moc mu to zatim nejde, takže se to snad časem zlepší, ale tohle samozřejmě jsou jen pilotní singly k debutový desce, která je již nahraná, takže lze bohužel očekávat, že ta deska bude znít takhle rozpačitě celá. Můžu se jenom modlit, aby Nergala za žádnejch okolností nenapadlo točit třeba klip ke každýmu songu z desky. Prosím jen to ne!

Nakonec perlička na konec, Nergal k tomu songu natočil i polskou verzi, která se jmenuje „Cyrulik Jack“ (cyrulik je česky něco jako ranhojič). Musim říct, že jak mi originál přijde rozpačitej a trochu trapnej, tak tohle je naprosto obskurní, ale z nějakýho důvodu mi to připadá mnohem zábavnější a vtipnější. Ranhojič Jack, no posuďte sami.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *