The User Lives – The User Lives

user 150Hola hej‘ Už tu dlouho nebyla žádná recenze, čili jsem se to rozhodl vzít na svá bedra a něco napsat. Internety mi přihrály do karet, protože zrovna včera konečně po dlouhym čekání vyslala do světa svojí první desku kapela Úser Žije, což je projekt, kterej už dlouho sleduju na FB a na tu desku sem fakt netrpělivě čekal, protože jsem doufal, že to bude totální bambitka a poseru se z toho do vejšky. No, reakce byla nakonec o něco spořejší, ale furt to neni uplná sračka.

Na tuhle kapelu jsem narazil, když nějaká random stránka typu To Djentuje, Klub Djentlemanů nebo Bohové Vybavení neustále sdílela videa nějakýho buřta v kulíšku s bradkou, kterej si ve svym pokojíčku rozjíždí největší honitby na jeho Strandberg Boden OS 7 (kterej se mi fakt líbí), společně s komentářem „pro fanoušky Aristeia, Substructure„. No a to já teda sem! „Demoralisation Of The Luminary“ je fakt libová deska a od Substructure sem taky něco poslouchal, nějaký EP, kde se všechno jmenovalo „Canis Majoris“ a „Biggus Dickus“ , klasický vesmíry, ale bylo to libový, sice standardní nahánění do djentovejch úserů, ale tehdy to ještě nedělal uplně každej, takže to bylo kůl. No, takže jsem si samozřejmě pustil videa onoho týpka jménem Charlie Charpentier (nemůže se jmenovat Carpenter jako normální člověk) a bylo mi učárováno jeho skillz. Problém byl, že v tý době byly jenom tyhle videa, kde týpek jede do clicku nějakou magořinu, a žádnej song, takže nezbejvalo nic jinýho, než čekat.

Neasi, tuhle fotku mám taky, ale bohužel jí sem nemůžu vložit, neboť bych prozradil svou tajnou identitu

Neasi, tuhle fotku mám taky, ale bohužel jí sem nemůžu vložit, neboť bych prozradil svou tajnou identitu

Čekání se vyplatilo, protože v prosinci roku 2015, což je už kurevsky dávno, vyšel první singl „Valkyr“ , kterej mě na první poslech tak nezaujal, protože ačkoliv jsem znal ty riffy, zejména ten v 1:48, totální bliss, tak mě lehce znepokojoval ten zpěv. Při druhym poslechu to ale opadlo a já to ihned zařadil do svýho playlistu, hned za „Where Are The Birds“ od Good Tiger, a čekal, co bude dál. Dál bylo totální hovno, jakože doslova. Týpek k tomu sice udělal ještě playthrough, ale to bylo tak všechno a pak se slehla zem, kapela upadla do totálního slumberu a já byl smutnej, že to je asi všechno a dál na to serou.

Ovšem pozor. Asi tak v půlce letošního ledna se vynořil novej singl s názvem „A Perfect Life“ , což jsem po tom roce už fakt nečekal. Sice to nebylo tak libový jako „Valkyr“ , ale furt to nebyl šit a hlavně to značilo, že kapela nezemřela na smrt ale asi fakt teda bude mít to album. Takže jsem se začal těšit. Před dvěma tejdnama následoval ještě singl „Holding Hope“ a začal odpočet na desku, která bohužel nenese žádnej vesmírnej název, ale název kapely, ktere neni moc dobrej a navíc, tohle se většinou dělá, až když je trochu fejm ne? Metallica a Avenged Sevenfold si taky počkali, he?

V pátém odstavci už se konečně dostáváme k tý desce. Takže. Vyšlo to včera, samozřejmostí je full stream na tůbu, což je zde připojeno pod odstavcem. První věc co mě zarazila bylo, že album má 32 minut. To bych jakoby čekal třeba u novýho alba Municipal Waste (který vyjde tenhe měsíc, možná bych to mohl taky prozkoumat), ne kurva u technickýho djentu. To mi nestačí ani na cestu do školy, když zrovna nejednou busy. Na druhou stranu, kdo ty několikaminutový ambientní intra potřebuje, když chce slyšet řádný stupnice. Hned první song „Stranded“ začal slibně, navíc ho znám z oněch zmiňovaných videí. Až teda na jednu část v refrénu, kde mám pocit, že Adrew Zink při nahrávání toho zpěvu zároveň tlačil i hovno a ty vejšky mu moc nevyšly, ale Charlie by si to asi nenechal jen tak posrat a tohle mu nejspíš přišlo v oukeji. „Holding Hope“ už známe celý 2 tejdny, ta je dobrá.

Potom to ale začne jít trochu hůř. „The Wave That Pulled Us Under“ je vcelku nijaká, „Sakura“ je ambientní intro a „There Is No Light“ jsem si ani nevšim, že poslouchám. „A Perfect Life“ už jsem zmiňoval, to taky neni materiál na posírání. „Rinoa“ je další intro a „Echoes“ je takovej spíš PWD brajgl, kterej slouží zároveň jako intro k finálnímu skvostu „Valkyr„. Takže tak. Libový songy jsou zhruba 3, zbytek jsou takový nemastný neslaný věci, ve kterejch se střídá blast – ambient – blast – ambient, což je trochu pod úroveň toho, co jsem čekal u alba, na který se čeká asi tak 3 roky. Takže ačkoliv to nerad řikám, tak ta Aristeia z roku 2013 asi furt vede. Což je mi fakt líto, protože jsem čekal totální „Headbanger Face Rip“ a místo toho je to spíš „Septic Detonation„. Ne to zas ne, ale prostě mě to zklamalo, čekal jsem totiž desku, kterou si pojedu tejden v kuse dokola a ne desku, ze který si možná občas pustim 2 písničky. Tady máte radši nějakou Aristeiu.

Tracklist:

01 – Stranded
02 – Holding Hope
03 – The Wave THat Pulled Us Under
04 – Sakura
05 – There Is No Light
06 – A Perfect Life
07 – Rinoa
08 – Echoes
09 – Valkyr

Hodnocení: 6/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *