Brutal Assault 2017 – Part 1

BA iconTak jsme se konečně probrali z alkoholovýho a drogovýho oparu a můžem napsat konečně tu recenzi. Ne, kecam, Saddám si vzal s sebou jen jednu vodku, já jsem za celej Brutal neměl nic, protože jsme hodný kluci. Ale všichni to znáte, pět dní pod stanem v bouřce, Olynth, Paraleny, v pondělí do práce… sračka. No a jak to teda bylo s tim festivalem?

Odteď kurzívou píše Mubarak, normálně píše Saddám.

Jakžto ptáci jsme se loni vysrali na Brutál a nejeli tam, protože jsme shledali, že tam nic nehraje. Jak jsme se mýlili, když jsme tam dojeli letos, a zjistili, že to letos tam doopravdy nic nehraje. Nebo jakoby, hrála tam spousta věcí, ale na většinu jsem se šel tak akorát podívat a pocenit, popřípadě počkat na ten jeden song, co znám. Největší lákadla pro mě byli konkrétně Fallujah, potom WSS s Architects a Aversions Crown, Batushka a asi KMFDM, ačkoliv na to mě nalákal hlavně Mubarak. Jo a taky Igorrr vlastně. Co vám budu povídat, kapel jsem viděl o dost víc, spousta z nich byla k hovnu, nějaký byly super, zmokli jsme, nastydli, vyléčili se, srali v tojce i v luxusních WC (ačkoli pokud na ně člověk nešel ihned v 8 ráno, tak musel předvídat zhruba hodinu dopředu, kdy na něj přijde hovno), utratili spoustu peněz za předražený hovna a nakonec jeli domu při měsíčku, abychom nestáli v koloně metalistů. //SH

– Pvní kapela celýho fesťáku byli God Mother. To mě příjemně překvapilo, protože to byl náser a zároveň jsem stále věděl, o co tam jde. Napřed jsem myslel, že jim na basu hraje holka, ale pak jsem si všmnul několika věcí, které to vyvrátily. První byla, že umí hrát, což se u holek jen tak nevidí. Druhá věc byla absence koz a třetí, že to fakt vypadá jako týpek. A byl to týpek. Ale pokračujeme. //SH

K tomu bych dodal jen tolik, že to bylo bezva, Saddám se na to těšil již předem, já to neznal a cenil jsem to teda až reverzně. Weird factor týpka v šatech vyvažoval sympatickej zpěvák, co se furt válel na masách metalistů a když odcrowdsurfoval až skoro ke zvukaři, metalisti z pitu mu museli dělat z paroháčů žlábek na kabel. Awesome. Na Fleshgod Apocalypse jsem se vymrdal, protože mě to nezajímá. //MO

Fleshgod Apocalypse byl náser, ale já znám jenom „The Violation“, což hráli a pak sem vysmažil do píči. S Gorguts jsem na tom tak nějak podobně, „Colored Sands“ sem si párkrát pouštěl, ale v hlavě mi utkvělo akorát „Enemies Of The Compassion“, což nehráli, takže smůla. Aspoň jsem viděl Luca Lemaye. //SH

Já jsem zato vyrazil s kámošem Abdulem z Čečenska na The Amity Affliction. Ne že bych to poslouchal, ale slyšel jsem, že to je dobrej metalcore z Austrálie nebo co, tak jsem přišel na inspekci. TAK TOHLE UŽ NIKDY!!!! Jasně, jedna věc je, že jsme se Saddámem celou noc řešili smysl života, vesmíru, existence, djentu, jsoucen atd., takže jsem byl notně znaven, ale druhá věc je, že TAA jsou prostě kurevská nuda. Nemohlo to dopadnout jinak… dámy a pánové, poprvý v životě jsem USNUL na koncertě!! Jasně, to, když jsem v prváku usnul v nějakym kostele na komorním přednesu  „Čtvera ročních dob“ od Vivaldiho, to se nepočítá, u toho spí každej, ale v tomhle hrály na féra breakdowny! Nebo já vlastně ani nevim, co tam hrálo, prostě jsme si s Abdulem na chvíli sedli a oba jsme usnuli přímo před podiem. Hned po probuzení jsme se sebrali a promptně opustili prostor. Takže tohle ne, timhle se The Amity Affliction právě posunuli na druhý místo mejch all time most hated kapel před Led Zeppelin a Linkin Park, těsně za Coldplay. Nie mehr… //MO

– Na Wintersun jsem se vychčil, takže pak už nám zbývali headlineři. The Dillinger Escape Plan mě klasicky sralo a Mubarak už to viděl 10x, takže jsme šli kupovat merče. //SH

Mě to sralo tak napůl. Protože pravda, viděl jsem to už 3x (ne 10x (tomu se říká hyperbola!)), ale nějak mě to tentokrát nenadchlo, bohužel už asi ani nikdy nenadchne. Jako nic proti ničemu, show to byla super, nezaznělo sice „Setting Fire To Sleeping Giants“, ale co už, jenom to celý bylo nějaký unavený a střízlivý. Prostě tohle jsou TDEP kurva, když jsem je viděl poprvý, nechápal jsem, co se na podiu děje, do lidí lítaly hardware casy a málem jsem dostal epileptickej záchvat, byť epilepsii nemam. Když jsem to viděl podruhý, Ben Weinman mi přišláp ruku, když se šel zavěsit na strop Rock Café a Greg Puciato mi pak sebral tričko a zahodil ho. Tohle bylo takový slabší. No takže Farewell Mona Lisa, Farewell The Dillinger Escape Plan //MO

Master’s Hammer jsem vlastně neznal vůbec, znám akorát Štorma, protože ilustroval set mých oblíbených knih od Lovecrafta. Koncert byl ovšem libovej, chyběl tam akorát Nergal a buchty na stranách mohly bejt nahatý. Jáma Pekel. //SH

No, Master‘s Hammer byla ovšem topinka. Těšil jsem se na to skoro nejvíc z celýho Brutalu, sice to nemam zas tak najetý, ale to neva, protože Štormovi je rozumět, co zpívá, není to zasranej tech-death s gutturálama, takže z toho má člověk požitek, i když není totální fanboy a nezná texty nazpaměť. „Vracejte konve na místo“ a „Jáma pekel“ byly totální šlupky. Co musim cenit je Štormův obleček, přítomnost Vlasty Henycha a polystyrenový náhrobky na podiu, díky kterejm stage vypadala jak hřbitov kláštera na Břevnově. Co musim dissit, je absence Nergala, absence lesbi-show a absence jakýhokoli zvuku, který by se mohl potencionálně linout z tympánů, kdyby je někdo taky nazvučil. //MO

– No a nakonec Batushka. „Liturgie” je dobrej šit, takže jsem byl zvědavej, jak to bude vypadat naživo. To naprosto předčilo mé očekávání, a bylo by to asi ještě lepčejší, kdybychom nestáli v 80. řadě, na což mě Mubarak řádně upozornil. //SH

Batushka – další z vrcholů festivalu. Proč dramaturgie umístila mezi Master‘s Hammer a Batushku posranej thrash (čti Overkill), je mi záhadou. Nic proti Overkillu, mam je rád, ale musel jsem to vynechat, nechtěl jsem si kazit dark náladu debilní uječenou pivní sypačkou. Batushka byla ovšem velmi dark. Jednou jsem byl v největším pravoslavnym klášteře na Ukrajině a viděl jsem bohoslužbu mnichů. Bylo to v podstatě uplně stejný, až na to, že v tom klášteře to bylo ještě víc dark, protože to nebylo jen jako, ale doopravdy. Ale zas v tom klášteře nikdo nehrál na 7stringy. Pokud někdo chcete prožít příjemně strávenej čas, zkuste se ponořit do hlubin internetu a zkusit vyhledat, kdo v Batushce hraje. Pokud se taky dostanete na to fórum z early 2000‘s, kde si polský blackaři vyměňujou kazety a céda, tak pochopíte, proč ten report z Brutalu píšeme až dneska… //MO

– Pak jsme ještě zkoušeli Wolves In The Throne Room, ale měli jsme už moc plný plíce všudypřítomnýho prachu, takže jsme rychle opustili prostor a šli na kutě. //SH

K tomu nic. Na WITTR jsem se velmi těšil, ale Fátima na mě před odjezdem prskla nějakej bacil a ve dvě ráno jsem to již notně pociťoval, takže jsme se na to vysrali. Zpětně jsem zjistil, že věci z „Black Cascade“ ani nehráli, takže fok of. //MO


– Čtvrtek začínal Fallujah. Fallujah byli zasraně přísný a dokonce byly i slyšet kytary, což se na festivalu celkově moc nestávalo. Vlastně to byl většinou jen blastbeat a guturál. Fallujah mělo všechno. Škoda že třeba nehráli místo Tiamat, což byla sračka opravdu nevídaná. //SH

Fallujah bylo bezva. Nic moc si z toho nepamatuju, protože mi bylo blbě, jen, že to byl náser, že mě to nesralo a že Saddám se dobře bavil. Dokonce jsem si to natočil na video, jak se Saddám dobře baví a natřásá se do polyrytmů a úšuků, avšak náš imám nám zakázal jakýkoli videa zveřejňovat, že se to prej podle Koránu nesmí, takže smůla. //MO

Miss May I byl tuctovej metalcore, spíš špatný. //SH 

Miss May I, jakákoli to může bejt metalcorová legenda, byli dost nudný. Ne tak jako The Amity Affliction, ale prostě zpěvák vypadal jak Jirka Mádl s dlouhejma nazrzlejma vlasama. Co chcete jako víc? //MO

Arkona byla naproti tomu poměrně dobrá, akorát jsem jí musel opustit, abych stihnul Velké Starce. //SH

Arkonu jsem viděl už taky mnohokrát. Problém s kapelama, který maj 6+ desek je, že je velká šance, že z jejich setu budete znát hovno. Prostě už mi není 13 a neposloucham 10 kapel, přičemž u každý z nich mam nadrcenou komplet diskografii včetně bootlegů. Zazněly ale „Stěnka na stěnku“, „Goi Rode, Goi!“ a „Yarilo“, tak to bylo fajn. Nejradši mam od Arkony song „V Moey Zemle“, což je snad dvacetiminutovej epos, kde featujou lidi ze Skyforgeru, Heidevolku, Obtestu a dalších, tak to samosebou nehráli. Jak jinak. //MO

The Great Old Ones byl ale ve výsledku takovej klasickej post-brajgl, prostě jedna dlouhá písnička. //SH

Ale mně se to docela líbilo! //MO

Nile byl docela shit, Karl Sanders je furt tlustej a nehráli nic, co mám rád. //SH

Nile už jsem viděl, byla to sračka tenkrát i teď. Jenže minule aspoň byla tma, tak jsem na toho tlouštíka s ankhem na krku nemusel koukat, tudíž mě srala jen hudba. Nile je prostě provar, rozjede se parádní egyptský intro, člověk se ve svý mysli noří do hrobky Nefertiti (to zní dost nepatřičně…), ale najednou se rozjede klasickej death typu Obituary a končí to zase super outrem. Škoda no. Otrávilo mě to natolik, že jsem pak nechtěl jít ani na Samael, radši jsem si šel dát heřmánkový čaj proti nachlazení. //MO

– O Hatebreed jsem si vždycky myslel, že to je nějakej melodeath nebo tak něco, ale ekšli je to hárdkór. Hlavně, aby se všichni respektovali a nikdo se nezranil v pitu. //SH

Saddám je zkurvenej troglodyt a vůbec nerespektuje newyorskej hardcore, pročež jsme nemohli jít na Madball. Aspoň na Hatebreed mě pustil. Vlastně to samý jako s Arkonou, 2/3 setu jsem slyšel poprvý v životě, ale u hardcoru se aspoň dá moshovat a slamovat a nevim co všechno, protože to je velice předvídatelná hudba. Ehm. //MO

– No a KMFDM byl libang, a to jsem se ani nezkouloval. Zpěvačka byla poměrně vzrušivá, ale bohužel se na konci rozsvítila stage a vzrušivost vystřídala krutá realita. Jo a vlastně ještě na Mourning Beloveth jsem byl. V kombinaci s marihuanou to bylo ovšem zcela smrtící, mám dojem že jsem tam stál tak hodinu a stále se hrál ten samej riff. Napravil jsem to ovšem klobásou v blízkém stánku a rázem mi bylo hej. //SH

Na KMFDM jsem se těšil značně, bylo to výtečný, ale trošku hořký, protože KMFDM maj desek snad pětadvacet, včetně všech remix alb, takže jsem znal snad dva tracky, navíc bylo takový zvláštní, že legenda industriálně rockový scény hrála s tak mizernou výpravou v zadnim stanu. No jo, ale to by industriálně rocková scéna nesměla mít cca dohromady asi 300 fanoušků po celym světě. Zatimco Saddám se vzrušoval nad zpěvačkou, já stál v pitu a vzrušoval se z nějaký industrial goth buchty s modrejma vlasama. Bohužel mi ve výhledu na ní bránil týpek, co hajloval. Ale tak místama se zpívalo německy, tak je to pochopitelný, no ne? //MO

Druhá část je zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *