Bruntál Assault 2018 – Pt.1

Po roce jsme se opět vypravili na velmi brutální akci Brutal Assault. Koukám, že poslední příspěvek na této stránce je z toho loňskýho, tak to na to alespoň bude dobře sedět. Po roce velmi střídmé aktivity vlastně už ani nevíme, jestli tyhle naše výblitky ještě někoho zajímaj, proto jsme se rozhodli udělat článek co nejnudnější, nejdelší a nejobsáhlejší se spoustou dějových odboček a píčovin. Enjoy.

(S) Mubarak tedy vysomroval volno v práci (já ne, protože jsem ropný šejk rentiér) a vydali jsme se spolu do Josefova jako teplí braši. Cesta proběhla téměř bezproblémově, pouze jsme nějak idiotsky projeli Hákáčem a vydali se tak na okružní jízdu po přilehlých vsích a samotách, načež jsme do Josefova přijeli z úplně druhý strany a zajeli si asi 40 kiláků. Ale jinak to bylo dobrý, já zaparkoval na tom samym místě co loni a Mubarak šel mezitím rozbít kemp mezi stromy a křoví. Asi bych měl poznamenat, že nás vůbec nezajímaly Sebevražedné Pohnutky a přijeli jsme na férovku až ve středu před obědem, takže jsme se trochu děsili možnosti, že budeme mít stan spíš někde na poli v texas heatu a budeme tam chodit pouze na noc zdechat. Mubarak nicméně obsadil místo přímo skvostné, bylo to vlastně tak dobrý, že mi připadá, že jsme víc času strávili na židlích u stanu, než na produkci. Ale to už bych předbíhal.

Prostě jsme se vykydli před stan a čekali, až přijde vhodný čas pro výměnu lupenu za pásek. To nastalo někdy po jedný, načež jsme se přesunuli do areálu, nabili si děngy na čipy a šli si okamžitě pro pivo. Poměrně brzo na to začal konečně blastovat nějakej metal. My si ovšem šli vychutnat atmosféru vlastním způsobem, tzn. na první kapelu jsme vůbec nešli a dřepěli ve stanu Radegast s plnými půllitry. Já si až pozdě vzpomněl, že mám od loňska jeden v autě a nemusel jsem se tak obtěžovat se získáváním novýho s tim zasranym žetonem, kterej jsem na konci stejně nevrátil, takže teď mám v autě už dva.

Věci jsme si dali do úschovny pod číslo 57

(M) Zde bych dodal akorát pár poznámek: 1) Google Mapy je asi nejjednodušší aplikace na světě (hned po „Nejjasnější Svítilna Zdarma“, což byla aplikace, kde se po spuštění rozsvítil displej bíle a dalo se s ním tudíž posvítit), přesto jsem jako navigátor selhal a po cestě jsme se ztratili, 2) Yasir se na to vysral, ale slíbil, že pojede za rok na 100 %. Každopádně všechno, co napsal Saddám, je pravda, přijeli jsme, ubytovali se jak páni a vyrazili do areálu. První kapela, kterou chtěl vidět Saddám, byla Obscure Sphinx. Upřímně, asi mě to příliš nezaujalo, protože zpětně si ani nedovedu moc vybavit, o co tam šlo. Snad tam zpívala nějaká buchta, ale bůhví…? Každopádně si vzpomínam, že to nemělo nic společnýho s tou plešatou kočkou, což je trochu škoda. Víc k tomu tedy Saddám.

(S) První kapelou pro nás tedy byla Zastřená Sfinga (pozor, obscure a obskurní je false friend!). Pamatuju si, že loni jsme byli na první kapele a bylo to nějaký chaotický HCčko, kde byl basák oblečenej v ženskejch šatech. Zde bych zaznamenal posun, protože v týhle kapele zpívá doopravdy žena. Taky bych už zde trochu vypíchl podivnou práci místní dramaturgie, protože trochu nechápu, jak někoho napadlo dát jako první nějakej šílenej death a ihned na to nějakej rituální post. Ale dobře, pro mě to byla první kapela a ačkoliv bych si jí asi víc vychutnal o půlnoci ve stanu, pořád to bylo dost dobrý. Následně jsme se rozmejšleli, jestli vyrazit rovnou nakupovat šity, ale rozhodli jsme se, že to bychom za celej fesťák viděli asi tak čtyři kapely, a tak jsme zůstali i na následují metalcory. Z toho jsem měl radost, protože to byly kvalitní metalcory, a ačkoliv jsem každou vteřinu písničky přesně věděl, co bude hrát dál, bylo to poctivý rifování v dropu. Následně jsme zůstali ještě na Armored Saint, na což já bych určitě nezůstal, ale Mubarak pořád řikal něco o nějakym Georgi Bushovi, takže jsme poctivě vytrvali. Vytrvávali jsme asi tak dva songy, ale pak nám došlo, že tam prostě nezačne nikdo hrát na čínu a nezačne se zdechat v pitu, a tak jsme se vydali prozkoumat letošní zákoutí místní pevnosti.

(M) Následně jsme se přesunuli k vedlejší stagi na Bleed From Within. Myslím, že loni mě nějak sral ten přehršel generickejch metalcorů na festivalu, což si zřejmě pořadatel přečetl, vzal si to k srdci a sjednal nápravu. Bleed From Within teda byli snad jedinej generickej metalcore, kterej se na festivalu vyskytoval a musim říct, že to bylo bezva. Já nejsem úplně fanboy Krvácení Zevnitř, ale za mě jeden z highlightů prvního dne. Další na řadě byli Armored Saint, což jakoby neni techdeath, takže bysme to bejvali skipnuli, ale protože mě popadl sentiment, chtěl jsem nutně vidět Johna Bushe, kterej zpívá v Armored Saint a dřív se angažoval v Anthraxu. Já jsem vždycky „John Bush era Athrax“ miloval, tak jsem myslel, že mi to vyvolá vzpomínky na mládí, první sex atd. Jakoby jo, John Bush je top, ale bohužel Armored Saint nejen že neni techdeath, on je to prostě jen tátovskej bigbít. Prostě jak tam neni každejch 8 vteřin flažolet a nemá to 340 BPM, tak se to nedá poslouchat, tak jsme šli po dvou písničkách na metalové tržiště.

Tohleto to teda nebylo no…

(M) Na Stýva a Racky jsme se vysrali, stejně jako na Comeback Kid, protože jsme museli dohlídnout na Saddáma, kterej už čtyři hodiny po vstupu do areálu (po šesti pivech, třech ciderech a dvou jointech) upadl do kómatu a hodinu ležel v křoví. V sedm ale hrála Brujeria, pročež jsem musel Saddámovi vpíchout adrenalinovou injekci přímo do srdce, abych ho přivedl zpět k životu, a šlo se na deathgrindy. Naposled byla Brujeria na BA snad v roce 2015, což mě enormně bavilo. Jenomže v roce 2016 stačili vydat desku „Pocho Aztlan„, která mě za srdíčko nechytla hlavně proto, že nezněla ani trochu, jako kdyby byla nahraná na Kemper nebo Axe FX. No tak samozřejmě je logický, že půlku tý desky hráli, aby ne když to byla jejich první deska po šestnácti letech. Oukej, ale já si tam přišel poslechnout songy z „Brujerizmo“ jako v roce 2015, čehož se mi teda moc nedostalo. Další pakárna je, že Juan Brujo je už tak trochu starší pán a hlasově to moc nedává, takže výkon Brudžejry zněl spíš jako když Dan Vávra s kámošema nahrává soundtrack k Kingdom Come. Lehce zklamán jsem se přesunul na vedlejší stage, kde chtěl Saddám spatřit Černou Dálii Vraždu.

(S) Bohužel jsem se při prozkoumávání dost zrušil, takže si až tak do sedmi pamatuju jen to, že jsem chvíli ležel ve stanu a umíral na dehydrataci, načež jsem se šel zbavit obsahu žaludku (což byl podle chuti pouze Kingswood) a potom se kroutil v nějakym křoví. V sedm pro mě ovšem den začal nanovo, protože Mubarak trval na Brudžériji. Brudžérija byl ovšem totální kolaps. Nejen, že to znělo hovnově, ale navíc to i vypadalo hovnově. Mubarak mi sice odborně vysvětlil, že to bylo založený asi trochu jako legrace, ale připadá mi, že to ty týpci asi začali brát velmi vážně. Celou dobu sem čekal, že si jeden z těch dvou zpěváků nableje do bandany, k čemuž sice nedošlo, ale několikrát to tak znělo. Takže jsem si prostě sednul na tu gumu před pódiem a čekal, až spustí TBDM. Tu jsem totiž ještě naživo nějak nespatřil a čekal, že to bude velmi brutální a zároveň vtipný. Vtipný to bylo, protože Trevor Strnad vypadá spíš jako někdo z kouzelný školky, ale do toho brutálně ublejvá a konstantně hrozí rukou na všechny strany.

Brutální tak středně. 1. Vždycky zapomenu, že vlastně poslouchám pouze desku „Nocturnal„, která je totální masterpiece, a ty ostatní mě zajímají tak středně až vůbec. 2. I kdybych si chtěl ty songy co neznám alespoň poslechnout, tak to nešlo, protože to celý znělo jako hovno. Každopádně jsem se potřeboval trochu probrat a protáhnout, tak jsem si tam byl na pár songů skočit, což bylo fajn. Po cestě na Brutal jsem to blastoval klukům v autě a hrozně jsem doufal, že bude „I Worship Only What You Bleed„, což taky bylo. Fajn ovšem nebyl týpek, kterej v tom pitu z ničeho nic omdlel, načež ho lidi zvedli, on ukázal paroháče, a pak ho všicni po rukách poslali někam kupředu. Za několik songů se ovšem vrátil a opět začal moshovat, po minutě sebou ale fláknul na držku a omdlel znovu. Tentokrát už se neprobral tak rychle, ale myslim, že ani nebyl mrtvej, tak snad si užil i zbytek fesťáku. Potom jsem ještě rychle zaběhl na Toxic Holocaust, ale týpek to opět z nějakýho nepochopitelnýho důvodu hrál tak od 10 bpm rychleji, takže to nestíhal zpívat a celkově to byla kokotina.

(S) Poslední metal dne byla Gappa. To jsem taky ještě neviděl, protože posledně jsem se na to v Praze vysral a předtím jsem to snad ani neposlouchal. Mubarak se po Dahlii odebral do stanu hybernovat, takže jsem se musel zabavit sám. Korpsgrajndra už jsem ovšem viděl, takže jsem si místo toho šel dát těstoviny s rajčaty, což je na tomhle festivalu totální best buy. Musim ovšem říct, že když jsem šel kolem stage směrem ke kýženému občerstvení, docela jsem pocenil zvuk CC, protože se tam velmi konkrétně slamovalo. To mě ovšem neobměkčilo natolik, abych tam čekal na „Hammer Smashed Face„, takže jsem se dál odebíral směrem k pastě. Na Gojiru jsem dorazil v okamžik,  kdy začlo na projekci stříkat magma, což bylo velmi impozantní. Vůbec to bylo celý impozantní, a navíc to mělo absolutně krystalickej sound, což jsem ani trochu nechápal, ale velmi jsem to cenil. Rozhodně peak dne, ačkoliv jsem toho vlastně tolik neznal. To, co jsem znal, jsem si velmi užil, nebo spíš natolik, jak si člověk může užít koncert, když má pocit, že mu někdo přeřezává šlachy v kolenou nožem na lepenku. Asi si budu muset zajít k doktorovi, protože by se mohlo stát, že příští rok mě bude Mubarak tlačit na vozejku. Vlastně jsem tam ani nevydržel do konce a někdy po „L’Enfant Sauvage“ jsem šel do píči, protože bych jinak záhy zhebnul.

(M) Cannibal Corpse jsem na tomhle fesťáku viděl už tak 14x takže jsem radši šel spát do stanu a přišel až na Goáru. Tady asi nevim, co bych vytknul. Já mám u každý desky Gojiry rád vždycky tak půlku písniček, takže setlist mě z půlky bavil, což je ale úplně fuk, protože celej ten koncert byl děsnej náser, i když se zrovna nehrály my fav songy. Bylo tady mimo jiný vědět, jak moc zmůže projekce. Jasně, nějaký Skywalker nebo takovýhle kapely si asi nemůžou dovolit gigantickej LED panel, tak maj za sebou jen backdrop s nápisem „Crush Homophobia“, ale bylo by dobrý tyhle věci vidět častějš. Co jsem absolutně nepochopil, byl zvuk. Na BA už jsem si tak nějak zvyk si řikat „jasně, jsme na fesťáku, tak to tady asi nebude znít jak na klubovym turné, kde se každej večer zvučí to samý a zvukař to má najetý“, jenže tohle bylo naprosto precizní, křišťálový a totálně tight. Gojira má na všech nástrojích a zpěvech kilotunu reverbu, takže to dělá parádní atmosféru, kterou trochu narušilo, když při „Flying Whales“ do lidí vylítly tři nafukovací velryby. Kapela ale asi věděla, kde hraje, tak do toho zapojila trochu toho českýho humoru, kterej máme tak rádi. Však jsem si jistej, že ty velryby během koncertu někdo vyfouk a schoval do kapsy, protože se budou hodit, až na konci srpna pojede s rodinkou do Chorvatska. No a to by asi tak ve čtvrtek bylo vše.


(S) Po strašlivý hnisající noci jsme se ráno za zvuku trhání střev ze všech stran vyhrabali ze stanu. Jak správně podotknul v průběhu Mubarak, před pár lety ještě neměl každej metalista zasranej boombox a nemohl z toho v okamžiku, kdy zrovna neslamovala jeho oblíbená kapela, pouštět brajgly všem lidem k okruhu 50 metrů. Navíc, když se to sejde ze třech stran společně s produkcí, tak z toho má člověk docela kognitivní disonanci. Naši milí sousedé si jeli grindy až tak někdy do osmi do rána, takže jsem vstával velmi svěží. Taky velmi vyprahlý, protože jsme ve středu jaksi zapomněli koupit jakoukoliv vodu, takže moje moč byla ráno téměř pevného skupenství. To nás donutilo podniknout výlet k místním drobným trhovcům pro Tanju a Májku. Já jsem taky podnikl první výlet do luxusních WC, protože den předtím jsem se odvážil na tojku, když tam byl ještě i papír a nebyly tam vapkou rozmetaný hovna po celý kabině, ale vysral sem se strašně špatně. Po naplnění žaludku a vyprázdnění střev jsme tak byli ready na další den plný metalu a zábavy.

EIDAM / TO UŽ SE VYPLATÍ

(S) Vzpomínám si, že mě ráno probudil jakejsi djent, což bylo velmi zvláštní, protože v rozpisu byla taková ta kapela TBA, co tam vždycky hraje víckrát. Rozhodně to při čištění zubů bylo příjemnější, než slam. Vzhledem k tomu, že kolem mě posléze prošel člověk v triku Between The Planets, usoudil jsem, že to asi bylo ono. Takže mě vlastně mrzelo, že jsem se na to nešel podívat na stage, protože posledně jsem to očekával v Kuřeti v Hodinkách, ale týpci se rozhodli, že tam vůbec hrát nebudou, takže jsem tam čekal úplně zbytečně. Do areálu jsme se tedy (kromě mého ranního sprintu na hajzly) vydali až na PersefonuPersefone byl jeden z mála progů na tomto festivalu, což jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Navíc sem byl hrozně zvědavej na „Prison Skin“ a taky na to, jestli to bude live nějak libově ušukávat a honit nebo to naopak bude úplnej hnědel. Zvukově to poměrně ušlo, já se navíc ke konci setu ještě vydal na okružní cestu a hledal sweet spot, kde je nejlíp slyšet kytara, což jsem našel. Bohužel mi celej set tak napůl zkazil zpěvák, kterej se tam neustále nakrucoval a hrál na air guitar, což mi nějak celkově připomnělo osudné vystoupení Soilwork na nějakym minulym Brutalu, na který jsem se strašně těšil, ale ze kterýho se mi chtělo doslova brečet, protože to bylo celý strašně trapný.

(M) Aby nedošlo k nějaký mýlce, po stagi se nepromenádovala Monica Belucci v těch červenejch vykozenejch šatech z Matrix Revolutions. Místo toho tam byl směšně fotogenickej plešingr s headless kytarou (z který se mi chtělo blít… no neni to ohavnost??), dále nějakej DJ Lethal, zpěvák, co vypadal jako míň slizká verze Matta Tucka a nakonec dva pravděpodobně najatí hudebníci z Asie (nejspíš Indie nebo Bangladéš). Bylo to, pokud si dobře vzpomínám, velmi libé a progresivní, až na to, že si po druhý písničce zpěvák sundal tričko. Prostě mezi náma, všichni jsme děsně drsný a temný a všichni nosíme barevný trenky, protože to pod vrstvou řetězů, nábojovejch pásů a pentagramů neni vidět ani poznat. Problém nastává, když je člověk drsnej jak šmirglpapír, ale zároveň mu je vedro, takže si sundá tričko a celej Brutal vidí, že týpek má sice kérku „death before dishonor“, ale zároveň vypadá jak reklama na Auschwitz a z kraťasů mu čouhaj zelenorůžový trenky Kelvin Malý. Tenhle dojem mi jaksi nejde vytěsnit z paměti a bohužel zastínil celej výkon kapely, takže o tom asi víc ani neřeknu, ačkoli jsme jejich set viděli celej.

(M) Následně proběhl přesun vedle na Counterparts. K tomu nevim, co bych řek. Já jsem vždycky míval docela rád Skywalker a tohle mi přišlo dost podobný, ale lepší a míň přihřátý. I když jsem to z předtim neznal, fakt mě to bavilo. Další hardcore, kterej jsem chtěl vidět, byli H2O, nicméně jsem na nich byl už na BA 2014, takže jsem si dovolil přijít na poslední dvě písničky, což byly naprosto nečekaně „Nothing To Prove“ a „What Happened„, takže za mě H2O 100% spokojenost a asi jediná kapela, kde jsem dostal přesně ty songy, co jsem chtěl slyšet a vidět. Další na programu byli Municipal Waste. Opět kapela, kterou jsem nikdy aktivně neposlouchal, takže komentář přenechám Saddámovi, kterej má v Municipal Waste masturbační idoly. Rád bych ale podotknul, že to bylo jedno z vystoupení, kde byl fakt parádní sound na to, jakej brajgl se odehrával na podiu.

(S) Counterparts bylo random Hácéčko, nijak mě to nenadchlo, nepohoršilo, prostě nic. Nicméně jsem se ten den velmi těšil na Municipal Waste, což je kapela, kterou chci vidět už asi tak deset let, ale připadá mi, že tu nikdy pořádně od tý doby nehrála. Šli jsme tedy načerpat sílu a tekutiny do našeho budoáru, protože já měl celou dobu v plánu jít si zaběhat do pitu. Dorazili jsme na dohrávající H2O, který mi na celej ten festival nějak absolutně neseděj, ale whatever, bylo to docela chytlavý. Následně se na vedlejší stagi začal rozjíždět crossover, u čehož jsem zpozorněl a byl připraven tam vletět. Trochu mě nasral Tony Foresta, protože jsem ho potkal někde u stánků mezi náma trapákama a chtěl si s nim udělat selfii, ale týpek mě tak nějak slušně poslal do prdele a co nejdřív vypálil někam do hajzlu. Chápu, že si asi šel dát buřta s pivem a nechtěl se fotit s každym vobejdou s trikem MW, ale stejně mě to nasralo.

Set MW začal mám pocit něčim novym (konkrétně „Brethe Grease„, jak je zřejmé ze záznamu), takže jsem byl trochu rozpačitej, protože já mám rád naposled „Massive Aggressive“ a pak už mě to sere, ale bylo mi jasný, že budou hrát i spoustu starších. To se mi potvrdilo, takže na „Cut Off“ (což je sice z „Fatal Feast„, ale zrovna je dobrá) jsem tam nelítostně vletěl a lítal tam až do konce. Sice jsem měl po pěti minutách pocit, že mám rozedmu plic, ale padala jedna bomba za druhou a zároveň to dobře znělo, takže jsem to tam nemohl opustit. Navíc jsem si už od rána pořád zpíval „Municipal Waste is gonna fuck you up„, což bejvá poslední song. Jedinej bulšit bylo Wave of Death, což v překladu znamenalo, že maj všichni lidi začít crowdsurfovat. Nesnášim crowdsurfování a zakázal bych ho jako islandskej prezident pizzu hawai. Neni nic horšího, než když si užíváte svojí oblíbenou písničku a najednou vás zezadu kopne do palice gládou obrovskej metalista, popřípadě na vás rovnou celej spadne prdelí. Ať zemřou crowdsurfeři. O tomto fenoménu více u Behemoth.

(M) Na ty další věci jsme se vysrali, protože Carnifex jsme všichni viděli už tisíckrát a Dying Fetus je pro přestárlý prošedivělý deathový táty v triku Obituary. Carnifex byl nicméně slušnej náklad, akorát jsme to prostě poslouchali od stanu a ne z pitu. Saddám chtěl vidět Myřkuř, což já jsem zpočátku dissoval a odmítal, že to je trendy hipsterskej shit. Nakonec to celý dopadlo nějak divně, Saddám z toho odešel někam do hajzlu a já tam naopak byl a celkem se mi to líbilo, protože to znělo trochu jak Amesoeurs, akorát ženská měla místo mikrofonu nějakej keř. Pak jsem teda musel reagovat na Saddámovo volání a vyrazil jsem za nim do hajzlu taky (asi na metal market) s tím, že se vrátíme na poslední písničky. Bohužel když jsme se vrátili, zjistili jsme, že paní Myrkurová už nehraje, protože jí vystoupení zkazil požár. Pokud jste nečetli news, tak vězte, že na hlavní obrazovce na stagi jeli furt dokola varování, že nikdo nesmí v areálu ani v kempu rozdělávat oheň, načež  během setu Myrkur od festivalovýho plamenometu lapla suchá tráva na střeše pevnosti a zahořel suchej pařez. Okamžitě na to nastoupily dvě hasičský auta, který ovšem měly celkem problém projet areálem, protože polonachcaný metalisti očekávali, že je budou hasiči kropit, protože je horko, takže se jim stavěli před auto, zatímco hasiči spíš chtěli projet co nejrychlejš k požáru. Zkrátka taškařice, jak se patří.

(S) Po MW jsem se musel jít převlíct, protože moje krásný bílý triko mělo barvu hovna, a navíc na něm bylo taky něco, co vypadalo jako mazut. Doufám, že to půjde vyprat. Carnifex jsem měl nejvíc u análu a protože Mubarak šel opět spát, vydal jsem se na plac a vochmelkoval kde se dalo. Potom jsem si vzpomněl, že chci vlastně viděl něco, co je v pomalejším tempu než 240 BPM, tak jsem vyrazil na Pallbearer. Toho se mi dostalo, kapela má velmi trefnej název, protože jsem si u toho představoval, jak mě v dešti nesou v rakvi. Následně jsem ale zatoužil po Myrkur (na což mi Mubarak několikrát jasně sdělil, že na to prostě nejde, protože to je hipsterskej šit) a dal se na cestu k hlavní stagi. O Myrkur jsem jednou četl, jak je buchtička v depresi a trpí spánkovou paralýzou a pojednává o tom v těch písních. Taky jsem si nějak mylně pamatoval, že to je prostě takovej black, kde se regulérně vříská. Když set začal, tak se tam ovšem vůbec nevřískalo, a místo zdeprimovaný ženy v pytlovitym oblečení tam naklusala dáma v bílejch šatech, která se tam celou dobu tak nějak natřásala, až mi to přišlo celý takový nevhodný a následně jsem opustil prostor. Nejvíc si to asi museli užít lidi v první řadě, který místo ženy viděli pouze jakejsi stromek.

(M) Protože jsem otravoval, že na Laibach musíme bejt v první řadě, tak jsme museli čekat jak vocasové vepředu už během celýho setu Moonspellu. Hele já nevim, co to je Moonspell, ale měla to bejt náhrada za Pain. Nějak jsem nepochopil, proč tam hraje jako headliner trapnej gotickej rock, kde zpívá týpek v taláru. A už vůbec jsem nepochopil, proč na to všichni trsali jako o život a byli z toho celí vysemeněný až do padesátý řady od stage. Nechápu. Bylo to děsný, ale pořád ne tolik, jako loňský vystoupení Tiamatu, nicméně velmi se to blížilo! No a pak přišli Laibach a vysemeněnej jsem byl já. Myslim, že spousta lidí tu kapelu moc nepochopilo a nerozumělo tomu, co se na podiu děje, ale já jsem dlouholetej fanboy, takže za mě to bylo nejlepší vystoupení festivalu. Cool bylo, že na metalovej fesťák udělali celkem temnej a energickej playlist a dokonce si s sebou krom synťáků přivezli i kytaru. Třešničkou na dortu byla sboristka, co stála napravo. Ta byla asi nejvíc sjízdná holka, co jsem na tom festivalu viděl. Prostě „budovatelská kapela“ byla celá naprosto top.

(S) Mubarak furt otravoval s Laibach, že na to musíme jít už dřív, abychom byli někde vpředu. Já se ovšem během Myrkur vydal na market a šel si dřepnout na paletu. Bohužel v průběhu mého sezení začalo hořet, takže se vyřítili hasiči a já tak kvapně vstal z palety, až jsem si udělal veletrh na kraťasech o nějakej hřebík a musel se jít převlíct. Když jsem si oblíknul řádnou temnotu, vydali jsme se před pódium a u toho trpěli u Moonspell. Bylo to uplně stejný jako loni Tiamat, jen týpci nebyli uplně na kaši, ale pouze hráli úplnou sračku. Laibach byli na druhou stranu přímo mega. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, znám od tý kapely asi tak jeden song a vím, že hráli v Severní Koree. To, co se objevilo na stagi byl ovšem totální přehrot a já stál s otevřenou držkou a nechápal, jestli mám budovat nebo bořit.  Taky se tam u pravýho mikráku kroutila taková pohledná slečna, na kterou bylo velmi příjemné podívání. Bohužel jsem v půlce setu dostat nějakej overdose bassu a musel jít dopíči, aby se mi nevysypaly vnitřnosti. Ale slyšel jsem z dálky, jak lidi nemají hajlovat.

(M) No a pak jakoby začala noc. Tim chci říct, že jsem si konečně po těch letech na tomhle fesťáku přiznal, že už jsem na tohle starej. Že prostě nemam na to v půl jedný ráno zběsile moshovat na Converge nebo dokonce v půl druhý hajlovat na Marduk, když mě v deset ráno vzbudí slam a ve tři odpoledne musim v 38°C rotovat v circlepitu na nějakym zběsilym newyorskym hardcoru. Sorry jako, ale nikdo mě nedonutí, abych šel zkoulovanej nebo našňupanej na blackmetal, takže tuhle zábavu přenechám mladším ročníkům. Člověk si tam vůbec letos připadal jak na nějakym sjezdu soundcloud raperů. Drogy a boomboxy everywhere. Není proto divu, že došlo k menšímu konfliktu, kdy mi jakýsi irský metalista v dobré víře, že se mi to bude líbit, pustil v půl šestý ráno k usínání dva metry od stanu nějakej norskej black na full volume. Naštěstí spím v trenkách s pentagramy a obrácenými kříži (ne jak ten pozér z Persefone), takže se mi mým přísným zjevem a přesvědčivým dialogem s trefnou pointou („No tak to v žádnym případě! You turn it off right now!!!“) podařilo oba nešťastníky přivést na myšlenku, že by bylo lepší boombox vypnout, opustit prostor kempu a vrátit se až druhej den ve čtyři odpoledne. Když tak nad tim přemejšlim, možná jsem si měl navlíct tričko Obituary a jít na Dying Fetus

Brutal Assault v noci

(S) Poslední kapela, na kterou jsem se ten den těšil, bylo Converge. Posledně jsem na tom byl na Brutalu, kde hráli spoustu songů z „All We Love We Leave Behind„, což se mi líbilo, protože jinou desku od nich nemám rád. Takže jsem tak nějak čekal, že to protrpím, ale zároveň si to užiju. No, začalo jakýsi intro, do čehož začal zpěvák intenzivně zdechat. A ne zdechat, jako blekově zdechat, ale jako když jde váš stoletej děda s dvojitou endoprotézou do třetího patra s těžkou taškou. Prostě takový zkurvený hekání. Z počátku jsem si nebyl jistej, jestli to je záměrně, ale potom se rozjel „Dark Horse“ a já si šel málem propíchnout bubínky žhavým drátem. Znělo to asi takhle. Prostě čirý zoufalství. Už už jsem odcházel, ale nastalo ještě „Aimless Arrow„, což je moje nejoblíbenější písnička od těchto pánů, ale bylo mi u toho velmi smutno. No a pak jsem šel do píči. Protože jsme s Mubarakem uplný vymrdanci, tak jsme šli do stanu, a tam moudře hovořili až do pozdních hodin. Vůbec jsme totiž nevěděli, že ve stanu hraje Dino Cazares s JastouReplicu„. Hlavně, že jsem prohlašoval, jak mě sere, že tam nehraje Fear Factory. Dmnti fakt. No a vrchol byl, když nám za hlavou začal v pět blastovat nějakej black, načež Mubarak málem protrhnul moskytiéru a velmi jasným imperativem týpky zase utišil. Toť k prvním dvou dnům.

One Response to Bruntál Assault 2018 – Pt.1

  1. Matt napsal:

    Uvažuji o prodejním stánku s boomboxama!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *