Enter Shikari & Hacktivist – The Mindsweep Tour (LMB, 13.1.2015)

mindsweepZašel jsem se 13. ledna večer podívat do Lucerna Music Baru. Kluci řikali, že tam prej budou nějaký kapely a že to bude v pohodě. No, ve skutečnosti jsem si vlastně lístek koupil hned první den předprodeje a udělal si do kalendáře velký kolečko, protože Enter Shikari mám dost rád. Mám taky rád djent a tak mě potěšilo, že jako support byli ohlášeni Hacktivist. Takže postupně chronologicky:

Kdo snad nezná Hacktivist, tak připomenu, že je to kapela z Anglie, ve které kytara hraje djent a do toho bílej týpek valí repy a černej týpek taky valí repy. Představení začalo jen s 15minutovým zpožděním, což potěšilo, pač jindy se čeká klidně tři čtvrtě hodiny. Celý set otevřeli songem „False Idols“ a okamžitě mě překvapilo nazvučení týhle kapely. Nevím, co k tomu říct, prostě všechno bylo tak, jak mělo. Sice mě ohromně zklamala uplná absence Axe FX, kterou omluvit samozřejmě odmítám a za kterou strhávám celému představení půlku kladného ohodnocení, ale Timfy James situaci vyřešil po svém a vedl svou kytaru přes Dual Rectifier od Mesy. Jo, to Axíčko tam nebylo, ale sound byl, i navzdory užití tak amatérské techniky, dost obstojný. Repy slyšet byly, basa byla akorát, bicí byly v ouklendu. No zkrátka nemám moc co vytknout.

Kromě songu „Cold Shoulders“ jsme mohli slyšet celý aktuální repertoár téhle kapely. Dočkali jsme se dvou coverů a to klasicky „Niggas in Paris“ od Jay-Z a Kanye West a „I Got Five on It“ od člověka, který si prý říká Luniz. Nikdy v životě jsem to neslyšel, ale zní to jako nějaký židovský jméno. Zároveň hráli novej singl „Deceive & Defy“ a pak taky údajně uplně novej song „No Way Back“ z připravovaného alba. No, koukl jsem se na YouTube a našel záznam z května 2014, kdy tenhle song taky hráli, takže jim to moc nežeru. Zas tak dobrý to nebylo a podle mě je to regulérní řadovka, kterou jenom vždycky ohlásí jako new věc, aby to nikdo nehejtil. Celkově hráli 10 songů, což je, soudě podle setlistů z předchozích koncertů, docela nad rámec. Bavilo mě to, trochu jsem si mošnul, no prostě fajnovka.

Pauza nebyla nikterak dlouhá a pak nastoupili Enter Shikari. Zpěvák Rou Reynolds si v rohu stage udělal svůj privátní electro koutek, kde vystavil směrem na diváky svůj Kaoss Pad a další hračky s čudlíkama. Když říkám vystavil, myslím to doslova. Neměl je položený na stole, jako to normální lidi s věcma dělaj, nýbrž byly přidělaný svisle na konstrukcích z plastových trubek značky PVC. Jasně, prostě fajnovka, aby to bylo vidět. Však mně se to taky líbilo žejo, protože mu to hodně blikalo a vypadalo to libově.

Koncert otevřeli songem „Solidarity“ během něhož se strhla děsná bitka (byla to bitka, ne mosh, protože všichni chtěli dopředu, tak mlátili ty před sebou). A zde se dostavilo mírný zklamání. Kytara byla sotva slyšet a co slyšet bylo, to stálo, jak říkávaly naše babičky, za starou bačkoru a chápejte, že po prodjentovanym setu zkrátka nelze publiku představit z prdele znějící kytaru. Nosím na koncerty libový profi špunty, se kterejma je všechno slyšet naprosto prvotřídně a i tak jsem měl občas problémy a kytaru v přicházejícím vlnění vzduchu musel hledat.

Kdo nikdy neviděl Enter Shikari naživo, tak doporučuji zhlédnout nějaký záznam z koncertu, nebo na ně klidně jít. Tahle kapela není ani v nejmenším statická, dělají na stagi bordel, skáčou kde to jde, lezou kam to jde. Není to teda takovej odvaz jako třeba The Dillinger Escape Plan, kde Ben Weinman visí se stropu hlavou dolu a při tom hraje na kytaru, ale i tak je zábava je sledovat. Na „The Paddington Frisk“ už nebyla rvačka, ale pravý moš, zejména poté, co Rou vybídl lidi, aby dělali neplechy. Během „Radiate“ se Rorymu vysrala kytara a tak velmi vhodně zaimprovizoval, popadl cowbell a paličku a snažil se kytaru tímto vynahradit. Nakonec to nefungovalo, tak se rozhodl, že si dojde pro jinou a zbytek songu naštěstí dohrál opět na struny. Ke konci si Rou nechal vynést mikrofon k baru, kde dozpíval prodloužený ending.

Na „The Last Garrison“ jsem se náramně těšil. Když tenhle song tehdy vyšel, tak jsem ho nejdřív nesnášel, jako je to u mě obvyklé, a pak si ho mega zamiloval a teď jsem byl zvědav, jak to bude znít live. Znělo to parádně, jen na můj vkus Rou víc tancoval, než zpíval. Ze sloky toho dal půlku a místo ostatního skákal a dělal otočky. Nic proti otočkám, ale když jsou na úkor zpěvu, tak nic pro mě. Vlastně jsem byl docela nasranej.

Hned poté šel další song z nové desky a to „Never Let Go of the Microscope“, následně „Arguing with Thermometers“ a pak to přišlo. „Slipshod“. Jak jsem pochopil, tohle je věc, která dělí fans Enter Shikari na dva uplně opačný tábory. Jedni to nejvíc dissujou a přejou si, aby ten song zhebnul, a ti druzí to zas totálně milujou. No, zařadil jsem se do tábora těch lovers. Dokonce se nebojím jít se slovy až tak daleko a říct, že jsem si na „Slipshod“ zasmažil obří tanečky a užil si to skoro nejvíc z celýho setu. A teď mě suďte, mně to neva.

„Mothership“ se dočkala dlouhého (a upozorňuji, že libang) electro intra, které doufám Rou dělal live a neměl ho předpřipravené, protože přednahrané sety mám na salámu. Zde už došlo ke značnému poklesu kvality zpěvu basáka Chrise Battena. Bylo to už hodně silně falešný. To se sice obecně ví a upřímně když jsem poprvé viděl liveko Enter Shikari a slyšel ho zpívat, tak jsem se až zděsil. Tak nějak jsem ale věřil, že tady to z neznámého důvodu bude dobrý. No nebylo, bylo to fakt silně nahovno. Hlavní část setu zakončil song „Anaesthetist“, opět věc z nové desky.

V encore jsme se dočkali třech songů. „Constellations“, kde Rou z nepochopitelného důvodu zapomněl text první sloky a naslouchal lidem, kteří ho na něj řvali; celkem povářka. Pak si vzpomněl a dal jí od znova. Klasicky nesmělo chybět ani „Juggernauts“ a na samotný závěr remix „Sssnakepit“ od Hamiltona, do kterého Rou možná ještě dodal nějaký mrcasy ze svých krabiček.

Jak jsem už říkal, mám Enter Shikari hodně rád, takže jsem si koncert užil až dost a budu na něj vzpomínat. Vytknul bych ale především tu nic moc kytaru a samozřejmě taky zpěv Chrise. Tohle jsou věci, který já, jakožto fanoušek, jsem ochoten přejít a přimhouřit nad nimi oči, ale bojím se, že nezaujatý posluchač by to asi nezkousl. Tu kytaru ještě jo, ale ten zpěv byl vážně v kolapsu. Kdo akci propásl, může si jí vynahradit. Enter Shikari na Mighty SoundsHacktivist na Fajtfestu. Bohužel line-up obou festivalů zatím nedisponuje ničím zajímavým, jen srance.

Hacktivist setlist:
False Idols
Hacktivist
Unlike Us
Niggas in Paris (Jay-Z & Kanye West cover)
New Age
Deceive & Defy
Blades
No Way Back
Elevate
I Got Five on It (Luniz cover)

Enter Shikari setlist:
Solidarity
The Paddington Frisk
Destabilise
Radiate
Gandhi Mate, Gandhi
The Last Garrison
Never Let Go of the Microscope
Arguing with Thermometers
Slipshod
Mothership
Anaesthetist

Encore:
Constellations
Juggernauts
Sssnakepit (Hamilton remix)

A zde jsou dva obrázky, které jsem pro vás vlastnoručně vyfotografoval (kliknutím zvětšíte):

Tohle jsou Hacktivist
Hacktivist

A tohle Enter Shikari
Enter Shikari

Na fotografie se samozřejmě vztahuje autorský zákon, tudíž bez mého svolení je nesmíte nikde použít.

2 Responses to Enter Shikari & Hacktivist – The Mindsweep Tour (LMB, 13.1.2015)

  1. V napsal:

    luxusní komentář 😀 díky!

    jo, a jeden pididetail -ES hrajou Hamiltonův remix na sssnakepit ne Serial killaz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *