Enter Shikari – The Mindsweep

The_Mindsweep_CoverEnter Shikari je jedna z mých top kapel a proto jsem se před prvním poslechem nové desky The Mindsweep rozhodl, že jí poslechnu a zhodnotím naprosto kriticky a nedovolím, aby mi sympatie k této kapele zkreslila úsudek. Nevím, nakolik se mi to podařilo, spíš asi ne.

Poslední plnohodnotný record od Enter Shikari je z roku 2012 a ačkoliv si na první pohled řikám, že je to skoro včera, tak ono je to vlastně už 3 roky. Mezitím bylo ještě EP Rat Race, na kterém byly jen 4 songy a z toho jeden ještě fejkovej, protože to byl remix. Jo jasně, byl to remix od Shikari Sound System na song od Enter Shikari, ale neříkejte mi, že se někdo doopravdy těšíte na poslech úseku remixů na nějaké desce. To se nepočítá. No takže za poslední 3 roky jsme se dočkali 3 songů. Teď už konečně došlo na celou desku a já se na to fakt dost těšil, dokonce jsem si v předprodeji objednal vinyl (ze kterého zároveň i probíhal první náslech desky, takže jsem lepší než vy, protože jsem to slyšel v kvalitě větší, než váš FLAC). Tuhle recenzi vezmu song po songu. Na většině albech jsem schopnej najít minimálně jeden song, kterej je průměrnej nebo dokonce i sračkovní, a o kterym by mi vůbec nestálo za to mluvit. Tady ale překvapivě nic takového není, všechno si zaslouží nějaký komentář.

„The Appeal & The Mindsweep I“ je první track. Opět mě Shikari nezklamali a první song na desce udělali masivní a vybízející k hromadnému pouličnímu riotu. Nebo teda textem k tomu nevybízí, ale je to prostě mohutný a chce se mi jít zvrhávat popelnice. Přesto, že mám texty docela dost v píči (proto neposlouchám repy), tak jsem schopen říct, že v tomhle je vážně liberec text. Nebudu se snažit ho objasnit, protože bych určitě posral nějakou nuanci a dostal hejt, ale prostě mě baví. Třeba se tam křičí „I am a minesweeper!“.

Následuje „The One True Colour“, kterej je především fakof na Američany, kteří mají jiný spelling slova colour. O tomhle songu nemůžu říct, že je to raketa nebo náser nebo tak něco. To správné vyjádření je, že je krásnej (no homo). Prostě ho poslouchám a u toho se usmívám, protože je to prostě hezký. A i když tam nic nedjentuje a neni tam slyšet ani trochu Axe FX, tak ho rád poslouchám. Potěší i část „But oh how rich the soil, how wondrous the upheaval“, která se opakuje asi 8x a kterou si můžete, v případě že neumíte zpívat jako já, někde o samotě v autě zazpívat.

„Anaesthetist“ je song, který už Enter Shikari nějakou dobu hrávali live na koncertech, ale nahrávky jsme se dočkali až teď. Upřímně, já ho poprvé slyšel až teď na koncertě v Lucerně a tam jsem ho vyhejtil, že je to sračka. No, zmýlil jsem se. Má to ohromnou atmo, obsahuje část, kde Rou ukáže svoji schopnost mít repovou flow a breakdown ačkoliv je dost jednoduchej, tak se do songu bezvadně hodí. Jinak je to o tom, že kluci nechtěj platit peníze za to, že si v zimě na sáňkách zlomí nohu.

„The Last Garrison“ jsme znali už relativně dlouho před vydáním The Mindsweep, jelikož vyšel jako singl ještě v listopadu minulého roku. Názor už na to máme asi všichni, myslím, že není třeba nijak obsáhle hodnotit. Mě osobně to baví dost, protože mám rád i styly jako je třeba drumstep apod.

Další song byl taky předem vydán jako single. „Never Let Go of the Microscope“ je klidná věc, která mě na první poslech nejdřív trochu zklamala, ale to hlavně proto, že jsem se do ní nezaposlouchal pořádně. Ten song může působit nudně, ale ve skutečnosti je v něm naprosto sick práce s nástroji. Pro příklad si zkuste všimnout basy, pusťte si to jednou a soustřeďte se na basu (jo, vím, že polovina lidí neví, že to existuje a myslí si, že ten týpek, co na kytaru brnká prstama, je vlastně jen trapnej kytarista).

„Myopia“, na to by stačila jedna věta. „Myopia“ je kosmír. Já k tomu vážně nemám slov. Rou se dal na kňourání a zpěvy v intru tohohle songu působí trochu jako Muse a přesto si zachovávají feeling toho, že posloucháme Enter Shikari. Potom začnou násmahy a je to prostě až do konce libový. Rád bych řekl, že pro mě je to top song z celý desky, ale ve chvíli, kdy si tuhle větu připravím na jazyk, tak se kolem mě shromáždí všech ostatních 11 songů a koukají na mě, jestli to jako myslím vážně a vyzdvihnu jen jednoho a ostatní ne, takže to neřeknu (nenapíšu), protože by to bylo nefér vůči ostatním.

Na track „Torn Apart“ si Enter Shikari pozvali do studia Serje Tankiana z bývalých System of a Down, aby jim nahrál featuring v části „You see there’s more variation there’s more within population“. Jasně, mnoho z vás to pochopí správně, že tim chci říct, že to jenom zní jako Serj, ale radši na rovinu řeknu: Neni tam Serj, jo? Jenom tak kecám. Já osobně dřív Tankiana dost žral, takže mě tenhle úsek ani trochu neuráží a baví mě, že tam aspoň chvíli je. Další významná část v tomhle songu je okolo „sinking“ (on to možná bude refrén, co?), která je nejdřív jen zpívaná a ke konci potom i screamo-zpívaná, což je dost super, a tu si zase můžete zpívat v autě. Já třeba tak vysoko rozhodně nevyzpívám, tak to jedu přes takový to falseto, který skoro neni slyšet a vlastně to ani neni pravý falseto a kdybych ho dělal bez nahlas hrajícího songu v pozadí, tak by mi to utrhlo hlavu, ale do toho je to dobrý.

Když jsem poprvý slyšel začátek „The Bank of England“, tak jsem se trošku povařil, protože jsem si řikal, že tohle by mohl být ideální kandidát na sračkovní wannabe hustej song. Pak jsem si ale uvědomil, že ten úvodní riff je vlastně docela krutopřísnej. Potom jsem si nejdřív myslel, že se tam zpívá „the people burnt for days“ a zase jsem se povařil, protože jsem si představil vybuchlou anglickou banku a před ní týpky v oblecích, kterak běhají a hoří. Prej tam ale je „the paper burnt for days“, takže to jakože ty peníze asi. Dokážu si představit, jak tenhle song může někoho nudit, mě to ale baví dost. Ani nedokážu říct proč, ale zkrátka u toho necejtim potřebu to přeskakovat, protože se mi to prostě líbí.

Jeden čas jsem docela poslouchal The Dillinger Escape Plan, takže mě logicky „There’s a Price On Your Head“ tolik nevyvedlo z míry, každopádně mě to ale u Enter Shikari dost překvapilo. Teda mile překvapilo, abych byl přesnej. Totiž udělat takový math-song, aby to neznělo jako jebka, neni vůbec lehký a tady je to zvládnuté do posledního puntíku. Mega moc mě to baví poslouchat a když je v půlce riff podloženej takovým tím padajícím synťákem, tak mám pocit, že ta kapela neni z týhle planety a že si tyhle totální rakety přivezli odjinud. Celý je to uzavřený smyčcovou sekcí, která hraje silně chytlavou a masivní melodii, přes kterou se později přidají housle. Je to až příliš dobrá věc.

U „Dear Future Historians…“ si řikám, že by bylo fajn bejt holka a vždycky si to pustit, zabalit se do deky a poplakat si. Jelikož jsem ale buřt, tak se mi z toho plakat nechce, což si myslim, že je možná trochu škoda, protože od toho ten song je, no ne? Je to prostě hezký a jsem rád, že se i nová deska dočkala ekvivalentu „Constellations“ jako na té předchozí. Jinak teda je určitě nutno zmínit, že „Dear Future Historians…“ je zatím asi nejvíc djentovej song, jakej jsem kdy slyšel, protože se tam pořád dokola zpívá „I fret not“, což samozřejmě znamená „nepoužívám pražce“, tedy že Rou hraje jen prázdný struny a tudíž ten pravý djent. Na konci je opět orchestrální část (vím, neni to celej orchestr, jen pár nástrojů, nejsem idiot), která je naprosto úžasná a opět využívá skvělou a líbivou melodii.

Nakonec je ekvivalent prvního songu, tentokrát ale trochu zlejší a nese název „The Appeal & The Mindsweep II“. Opět inkorporuje orchestrální prvky do naprosto parádní melodie, která se opakuje v průběhu celého songu. Dokonce v něm zaslechneme i refrén ze „Sorry You’re Not a Winner“ a přijde mi to fajn, protože přece jenom je to 11 let starý song a i přesto má zasloužené místo v novém recordu.

„Slipshod“ je sice v deluxe edici The Mindsweep, ale je dost patrné, že do konceptu celého alba ani trochu nepatří. Cítím ale potřebu ho zmínit. Jak jste se mohli dozvědět v recenzi na koncert Enter Shikari v Lucerně, je to dle mého taková věc, která dělí fans na naprosté odpůrce toho songu a pak na milovníky. Mně se to dost líbí, na koncertě jsem si na to zasmažil snad nejvíc z celýho setu a přijde mi to jako super věc. Jestli ale posloucháte jen kytarové kapely, tak vás to asi nenadchne vůbec. Ani si teď neuvědomuju, jestli tam nějaká kytara vůbec hraje.

Já byl z The Mindsweep odpálenej a myslím, že ještě hodně dlouho budu. Už nejméně několik let jsem se z nějaké nahrávky vyloženě neposadil na prdel a myslel jsem, že už to asi ani neni možný, že už toho prostě znám moc na to, aby mě něco překvapilo. Teď se to ale stalo znova a tohle album jsem okamžitě zařadil mezi svoje all-time top. V redakci jsme si řekli, že hodně hodně dobrou desku budeme hodnotit třeba 8/10 nebo 9/10 a to úplně nejvyšší hodnocení si schováme jen na krajně výjimečné případy. Pro mě to ale je tohle.

Tracklist:
01 – The Appeal & The Mindsweep I
02 – The One True Colour
03 – Anaesthetist
04 – The Last Garrison
05 – Never Let Go of the Microscope
06 – Myopia
07 – Torn Apart
08 – Interlude
09 – The Bank of England
10 – There’s a Price on Your Head
11 – Dear Future Historians…
12 – The Appeal & The Mindsweep II

Hodnocení: 10/10


Hejty od ostatních redaktorů:

tom iconJá nevim, na tuhle desku jsem se těšil docela dost, ale po tom co vyšla „Poslední Garisona“ ve mně začla růst předtucha, že to bude vlastně asi docela nahovno. Poslech jsem si to až s odstupem, ale nijak mě to neuchvátilo. Ty songy nejsou špatný vlastně, ale taky to neni nic, co bych si musel okamžitě pustit znova. Přijde mi to celý takový odfláklý, jako kdyby Shikari věděli, že se po tom stejně všichni sesypou a budou to hrozně milovat, protoze jsou to prostě Shikari. Nejvíc se mi líbí asi „Anaesthetist“ a „Torn Apart“. „The Last Garrison“, ze kterýho, jak jsem viděl, všichni stříkaj blahem, mi přijde asi jako nejhorší song on ES, myslel jsem, že budu brečet když jsem to poprvý slyšel, a málem jsem ani nešel na ten koncert, protože mi bylo jasný, že tyhle nový „pecky“ budou hrát hojně. Koncert byl nakonec dobrej, nicméně mě to album stále moc neohromuje. Jako celek se to vlastně poslouchá docela fajn, ale že bych si řek „jo, teď mám chuť si pustit jednu z těch novejch pecek“ asi nehrozí. Navíc maj hnusný trička.
Saddam Halpern: 6/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *