The Fall Of Ghostface – Secret Ingredient Part I.

UrkVjxy60ZBo98NaS5MUGHBIpc0t3uUk (1)Po až příliš dlouhý pauze se hlásí kapitán Mubarak Okubo! Nebudu si vymejšlet výmluvy, prostě jsme na to poslední tři tejdny víceméně srali, protože nás tahle hejtovací legrácka neživí a občas teda musíme i my, potupně jako obyčejný lidi vyrazit do továrny vydělat nějaký šekely, krom toho, ač nám to možná nebudete věřit, navštěvujeme také různaká vzdělávací zařízení, kde se Saddámem a Yasirem, krom neustálého podávání žádostí o zavedení muslimských nikábů jako povinných úborů na tělocvik, musíme občas složit sem tam i nějakou zkoušku, protože doufáme, že nás vzdělání posune dál a budeme v životě něčím lepším a prestižnějším, než ubohými metalovými blogery hudebními publicisty. Tak či tak, jedem po odstávce zase dál a tímto se omlouváme našim třem až čtyřem pravidelným čtenářům za nedostatečnou až nulovou aktualizaci obsahu webu.

Protože jsem byl zaneprázdněn vybíráním burky šatů na maturitní ples jedné ze svých teenage manželek, nestačil jsem napsat hodnocení na Enter Shikari, proto jsem si pro svou první únorovou recenzi vybral desku, která má k „The Mindsweep“ nečekaně blízko. Jde o druhou délehrající desku českých Podzim Tváře Ducha (proč se to tak kurva jmenuje??) se slibným názvem „Secret Ingredient Part I.“. Kdyby náhodou někdo nevěděl, co jsou The Fall Of Ghostface zač, tak jde o šestičlennou metalcorovou partu z Opavy, což je město na blízkém východě, které, ač politicky stále spadá pod katastrální území České republiky, nachází se svojí vzdáleností blíže sídlu naší irácké redakce v Basře, než hlavnímu městu Praze, což je nám velmi sympatické. Opava je zvláštní místo, plodící krom vzdělanosti i zvláštní kapely, o čemž mě „Secret Ingredient Part I.“ spolehlivě přesvědčilo.

Na Bandzone kapely je napsáno, že jde o „metalcore“ a protože mě tenhle žánr už dneska (tj. sedm let od vydání tělesně-pohybového manuálu a osm let od natočení rukověti metalcorového hudebníka) málokdy něčím překvapí, rozhodl jsem se zde trochu snížit svoje standarty a požadavky. Okej, ať je tam scream nebo growl, ať je tam Peavey 6560 a breakdowny, ať to klidně zní jako Heaven Shall Burn, ať maj natočený video ve skladišti a pro mě za mě, ať si tam dělaj třeba i ty debilní kraby a synchronizovaný poskakování, hlavně ať je v tom NĚCO… COKOLI, co tu hudbu nebo projev trochu obohatí a posune někam jinam od průměrnýho a generickýho metalcorovýho močálu s breakdownovou rašelinou. Už teď můžu prozradit, že název alba The Fall Of Ghostface lehce implikuje, že tady nějaká „tajná ingredience“ bude a v praxi je to vidět i slyšet, co to však je, to zkusím analyzovat až na konci recenze, každopádně kapela hodně překvapila… teď však pár faktů k jednotlivým trackům.

Album „Secret Ingredient Part I.“ nakopává nerdovský intro „Shadowless Charizard“ jasně demonstrující TFOG s jejich prapodivnou obsesí ke všemu, co se týká pokémonů. Každej cool geek hipster ví, že „shadowless Charizard“ je pojem z pokémon kartiček, ale 8bitový intro intra odkazuje jasně, že kapela nezapomněla i na klasickou gameboyovou pařbu. Tedy perfekcionismus na všech úrovních, který mě baví snad ještě o něco víc, než intro k jediný desce kapely Skip The Foreplay. Rychle přecházíme do prvního regulérního songu „Enter The Hunter“, kde mi úvodní melodie navozuje spíš nějakou Asii, ale podle textu a přidruženého merche jde spíš o indiány, což je téma, které bohužel vylučuje jakoukoli spojitost s videohrama. Následuje trojka „Eyes Like a Tapestry“, ale protože nemam páru, co to anglicky znamená „tapestry“ a jsem línej si to hledat v google překladači, tak se asi nikdy nedozvim, o čem ten song je, nicméně od začátku si nese takovej šantánovej vibe a v druhý polovině se zvrhne v regulérní hampejz a objeví se i saxofon. Zcela vážně bych k tomuhle songu chtěl vidět videoklip. Cry me a fuckin‘ kankán bitch!

„Sheep Charade“ je jakože ta pomalejší písnička, která spíš než o nějakejch emochvilkách a rozchodu s partnerem pojednává o instagramový ovcovitosti a Farmville (huh, další počítačová hra?). Slyšíme zde klavír a rozevlátý kytarový sóla podbarvený mohutnou kytarovou hradbou, melodie se linou z repráků a emoce umocněné facebookovými pozvánkami v panelu upozornění stříkají na všechny strany. Bezva. No a pak tu máme pecku „Envy“. Až do tohohle tracku jsem si řikal, že TFOG jsou fajn a zajímavý, že mě to baví, ale nebudu je tady na hejt place Nolly.cz zas jako nějak nemístně vyzvedávat do nebes nebo jim lézt do prdele žejo. Hlavně jsem si řikal, že je to předevšim sranda a hláška „Stephen Hawking in da house“ v úvodu songu mi to okamžitě potvrdila, nicméně „Envy“ ve své podstatě shodou okolností nekompromisně shrnuje to, co jsem napsal v druhým odstavci a co se vlastně tímhle webem snažíme světu říct. Nehledě na to, že od TFOG to nejsou jenom kecy a lyrics, nýbrž celá deska ukazuje, že jsou o pár levelů jinde, než většina český core scény. Takže dík.

Po „Envy“ je kratší elektro-metalový intermezzo „Supervillains“ (beztak jste pokrytci, hejtujete ty, co vykrádaj Parkway Drive a Asking Alexandria, přitom jsem vás už podruhý přistih u vykrádačky Skip The Foreplay!!), na který bezprostředně navazuje klipovka „Superheroes“. Píseň krom obskurního a na naše poměry dosti zábavného videoklipu obsahuje také debilně vlezlý a vlezle debilní refrén, který není možno odstranit z hlavy ani několik dnů po poslechu. Jo a taky tam je breakdown v 1:22 a pak i bassdrop. Tak je to metalcore žejo, tak co by ne. Pak tu máme další klipovku, tentokrát už notně starou pecku „The Brothering“, kde TFOG na pozadí live záběrů z Brutal Assaultu zpívají o tom, jak se rádi bratří s kamarády ze scény, kteří převážně hrají v kapelách vykrádajících Parkway Drive a Asking Alexandria. No a nakonec se k uším vytrvalého posluchače dostává závěrečnej track „March of the Ninja Squids“, který maršujou tentokrát v pro mě o něco zábavnějším tempu, než pirátský olihně. Nevim co k tomu víc říct, moh tam bejt emo song, kde jedou heavy kytary a zpívá se o lidskym neštěstí a marnosti, ale ne píčo, tady se rapuje do synťáků o nějakym geeky-monster-ninja-madness shitu, což mě fakt hodně megabaví! No a tim jízda po půlhodince končí, až z toho možná musim trochu zatlačit slzu, že je to tak krátký, i když se to vlastně ani nezdá.

Abych to teda nějak shrnul… jasně že jde si stáhnout Parkway Drive a August Burns Red z uložta, stáhnout si k tomu taby, nadrtit se to na kytaru, pozměnit riffy a natočit z toho desku, vokouknout na Youtube, jak se kluci z Bring Me The Horizon a Asking Alexandria na pódiu hejbou a jak si češou vlasy a podle toho si poskakovat na vlastní show v Chapeau, celý to obalit prázdnejma, obecně negativníma textama a cool zvukem jak z produkce Rise Records a nakonec bejt jako hustej, že mam vlastní metalcorovou kapelu a čekat, že se ze mě celej svět posere. Jo, takhle to taky jde. No a nebo stačí do toho vložit trošku srdíčko, trošku pokémony a dělat si to po svym, tak jak mě to baví, užívat si to a nehrotit nějaký žánrový trendy. Tenhle přístup většinou paradoxně přináší ty nejlepší výsledky, nejenom v hudbě a právě tohle cejtim z The Fall Of Ghostface. Je to hodně jinde, ať už jsou to synťáky, saxofony, klavír, rap, superhrdinská nerdoidní image, Stephen Hawking, komiksovej cover desky, popovej zpěv Hanky za mikrofonem, a celkově zábavnej přístup, jakym ten metalcore dělaj. Je vidět, že ty „tajný ingredience“ nejsou až zas tak tajný a je jich mnohem víc, než jedna. Rozhodně se budu těšit na „Secret Ingredient Part II.“ a na koncertě si rád koupim minimálně tričko, možná i cédéčko, abych si ho nikdy nepustil a prášilo se mi na něj v poličce, ale abych tuhle obskurní Opavskou kapelu mohl podpořit, protože už teď jsou podle mě na špičce žánrový scény u nás. Osm a půl bodu, protože to je na naše poměry kurevská paráda!

Tracklist:
01 – Shadowless Charizard
02 – Enter the Hunter
03 – Eyes Like a Tapestry
04 – Sheep Charade
05 – Envy
06 – Supervillains
07 – Superheroes
08 – The Brothering
09 – March of the Ninja Squids

Hodnocení: 8,5/10

—–
Hejty od ostatních redaktorů:

Jsem si to taky jakože pustil. Po Blastoise intru tam začne hrát nějakej Vinnetou a pak zase nehraje Vinnetou a hrajou nějaký metalkóry. A jsou v tom libový synťáky a hodně breakdownů. Ten song je takovej kvalitní. „Eyes Like a Tapestry“ mě docela baví, ale když tam buchta má zpěvový party, tak na mě jde sraní. Jinak je to na mě možná až moc zlý. Zase radši budu poslouchat krutý blití a rozkotlování prdelí, než ten kolapsní zpěv. Solo na žesťový nástroj uprostřed songu je trochu whack, ale vesměs mě potěšilo, je to fajn a aspoň ten celej song neni generic. Ovčí rošáda“ mě už moc nebavila. Oproti předchozím songům, který jsou celkem libang, je tohle takový nudnější. Přepnul jsem to uprostřední ambi-sóla. Envy“ je název, jak kdyby to měly bejt nejzlejší smažby. Ze začátku moc ne, pak tam ale je nějakej Stephen Hawking a kotlit se začne a je to dobrý. Zhruba po minutě to začne znít jako Parkwayové se synthama a to mě taky celkem ba. Jinak ten song celkem dost a často mění kompletně tempo a to mě zas možná trochu sere.

Před songem Superheroes“ ještě hraje nějaká diskotéka. Samotný „Superheroes“ mě překvapilo snad jen občasným chorálem. Jinak je to jeden velkej breakdown. Nevim proč a nevim jak, ale na album se mezi všechny core drťby dostal power-metal jako z knihovny Hammerfall nebo Sabaton. Nebo to bych kecal, The Brothering“ neni uplně power, jsou tam i breakdowny a blití a dokonce se tam v 1:27 dočkáme i jednoho “BLEAH!!!“. Jinak to ale zní jak draci, meče, elfové a řecký ohně. March of the Ninja Squids“ je ale raketa. Na jednu stranu se na tom povářim a na druhou mě to především dost baví. Zní to jak nějaká nová produkce od Eptica nebo Excision a to jsem dřív poslouchal. Sice jsem dost pohejtil, ale když si to tak zpětně uvědomim, tak ta deska vlastně průser moc neni. Zní to dobře a jak by řekl Mubarak, mrdá to tam, kde by to mrdat mělo. Dost možná si jí někdy dám ještě jednou.
Yasir Abasi – 6,5/10

Průměrné hodnocení – 7,5/10

tfog
—–

4 Responses to The Fall Of Ghostface – Secret Ingredient Part I.

  1. Viclick napsal:

    Pěkně napsaný. Hezky se to čte i přes hrubější vyjadřování, ale snižovat standarty můžou leda tak na Pražským hradě. 😉 Aneb standard není standarta.

    • Mubarak Okubo napsal:

      Dík za pochvalu a opravu, už jsem na to byl upozorněn jednou, ale byl jsem línej to opravovat, prostě v tom článku bude o jednu píčovinu navíc 😀 však jen ať každej vidí, jaký jsme pitomci 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *