Attack the Hero – As One We Stand

As One We StandJako obvykle vám přinášíme nejaktuálnější 9 dní staré zprávy ze světa českých metálkórů a pekel. O téhle desce jsem sice věděl už od začátku (ještě dřív, než vznikli Attack the Hero), ale jelikož se nepovažuju za nějakého extrémního fanouška téhle kapely, rozhodl jsem se, že recenzi na novou fošnu psát nebudu a nechám to na někom jinym. No nakonec se na to jako obvykle všichni vypíchali žejo, takže to ve finále stejně píšu já.

Takže ta deska se jmenuje As One We Stand a je to asi něco na styl Paulieho Garanda, který si velmi rád leští bambus na tom, že jsme všichni jedna rodina a že kotvíme a že „vim kde mám svý kořeny“ a nechává děti zpívat refrén, aby song chytl za srdíčko a tak. Nebo teda neřikám, že tohle dělaj Attack the Hero, to jako ne. Jen jsem si chtěl pohejtit Paulieho, protože ho fakt dost dissim a nevěřim mu ani slovo a tenhle název alba mi dovolil k němu stočit řeč. No zpět k těm metalům.

Jmenuje se to teda As One We Stand a hned na úvod mě docela potěšil první song „Blinded“. Intro jsou sice vykradený Parkwayové, protože dneska očividně už asi nejde složit core, aby to nebyla Parkway-čórka, ale jako otvírák alba to zní dobře. Nejdřív mi přišlo, že clean části jsou v tomhle songu v kolapsu, ale asi se mi to jen zdálo, zní v pohodě. Jen breakdown mi moc nesedl, takovej stupidní. Líbí se mi ale, jak je v songách namixovanej scream a vůbec celkově ten mix je dobrej a je tam možná slyšet i nějaký Axe FX, za což samozřejmě přidávám body.

„Don’t Waste My Time“ začíná libově. Mrdá to a dá se na to mošovat. Jenže pak tam kdosi začne křičet a já si nemůžu pomoct, ale přijde mi, že to zní, jak když se den před nahráváním podíval na YouTube na „How to scream deathcore like Oli Sykes before he went to shit“, dvakrát si to zkusil a hurá na recording. Možná je to jen můj osobní názor a někoho to asi baví, ale já radši Elvise.

Je to zvláštní, ale v dalším songu „Hit Me Harder“ mě screamy vůbec neurážely, naopak tam dost sedly. Pro mě je tohle asi jeden z nejlepších songů na desce. Riffáž je velmi dobrá, poměr blití a zpěvů je ideální, obsahuje to sborové řvaní, aby to uchvátilo crowd a dostalo šanci na rádiovou popularitu mezi 13yo teens a celkově mi to prostě přišlo dobrý. Jen pánové slova a frázování tohoto sborového řvaní asi trochu počórovali od Kasabian a to i přesto, že Kasabian mají s metalem asi tolik společného, jako třeba Evanescence (nic).

Další song mě nebavil. Ani nevim proč, prostě mě to nebavilo, tak ani nebudu psát, jak se to jmenuje. Hned po něm následuje „Anchor“, klipovka, která vyšla ještě před albem jako single. Naše názory na to si můžete přečíst v korespondujícím článku, ve kterém jsme zároveň pocenili a zároveň pohejtili.

„Open Wound“ jsem absolutně nepochopil. Od začátku je tam táhlej a masivní build-up. Nejdřív jen kytary, do těch se začne vyhajpovaně křičet, kopák rozjíždí beat na čtvrtky, přidá se činel, kytary rozjedou rychlej riff, při kterym si představim, že crowd začne roztáčet circle pit, a když konečně přijde drop, tak začne místo ultrakosmírních kotlů hrát totálně vygejovaný cosi, co zní jak nějaká slaďárna od Sum 41. Nevim, co to má znamenat, ale je to naprostej zabiják celýho nástupu. A po týhle debilitě přijde snad ještě horší část. Náserů se dočkáme až po minutě a půl od začátku songu a to už je pozdě, protože to každej mezitim přepne. Škoda. Začátek se fakt rozjížděl pěkně a dokonce jsem si kvůli němu obul glády, abych si mohl na drop dupnout. Bohužel zbytečně.

„The Sky Is Crying“ mi zní trochu jako starý Trivium (když ještě dělali dobrou muziku). Jen si říkám, jestli na song tohodle rázu není už trochu pozdě. V roce 2005 bych ho asi hodně vyzvedl, teď už to je ale takový… no prostě omletý. Už to tu bylo zkrátka hodněkrát. Každopádně tim nechci říct, že to zní blbě, je to vážně celkem dobrý a kdyby to Trivium měli na nový desce, asi bych za to byl mnohem vděčnější, než za to, co tam je ve skutečnosti.

„Be Yourself“ má skvělý intro, fakt se mi dost líbí. Pak už mě to ale moc neba. Do týhle věci by se mi hodilo víc cleanu. Ten tam chvílema je a zní v tom fakt dobře, tak je škoda, že zbytek stopáže se bleje.

Titulnímu songu alba „As One We Stand“ předchází interluda, což je celkem fajn, protože když se po něčem jmenuje album, tak si jí to zaslouží. Samotnej song je takovej normální. Řekl bych neurazí, nepřekvapí. Hodně se mi v tom ale líbí část, která přijde po clean kytarové vyhrávce. Chvíli se tam zpívá a následně song uzavírá velký outro, to je dobré.

Předposlední věc na recordu „What We Had“ mi přijde za prvý tak trochu generic – blití klasicky střídaj clean refrény a celkovej feeling je takovej hrozně ohranej. Za druhý je to takový chaotický, že se chvíli děje něco a chvíli zas něco uplně jinýho jak z jinýho songu. Jsem z toho trochu rozpačitej a nevim uplně, co si o tom myslet. A na konci je to tak jako divně useklý. No moc mě to nesebralo.

Desku uzavírá „Thank You“, kde se děkuje fans za to, že kapelu podporujou (asi ne, to jsem si vymyslel, protože jsem ten text neposlouchal). Neni to špatný a na závěr to sedne docela v pohodě.

Jak jsem předeslal, do hodnocení tohohle počinu se mi moc nechtělo, a to taky proto, že už metalcore a hardcore a post-hardcore a deathcore (nevim co ještě mám vyjmenovat, abych nedostal kotel, že to neni jen metalcore, ale taky bro-libang-alkaida-core) moc neposlouchám. Tím je možná zatížený i moje hodnocení a správnej pokérovanej corista možná v některejch songách, který mě nebavily, najde mnohem víc. Já ale kérky nemám a poslouchám i muziku, ze který by nejednomu metloši povolil svěrač, takže hodnotim tak, jak to hodnotim. Je to dobrý, ale znova bych to asi slyšet nemusel. Možná někdy, až budu zase poslouchat Kasabian, si pustim i „Hit Me Harder“, ale celý znova už asi ne.

Tracklist:
01 – Blinded
02 – Don’t Waste My Time
03 – Hit Me Harder
04 – One For Another
05 – Anchor
06 – Open Wound
07 – Be Yourself
08 – The Sky Is Crying
09 – Relief
10 – As One We Stand
11 – What We Had
12 – Thank You

Hodnocení: 6,5/10


Hejty od ostatních redaktorů:

tom iconTahle deská má jedno velký mínus, a to jsou čistý vokály. Příde mi, že kdyby se tam celou dobu blilo, tak by to bylo průměrný v pohodě album, ačkoliv je to furt ten samej metalkór a nikam se to neposouvá. Takhle jsem ale pokaždý zděšeně čekal, kdy v písničce přijde na řadu čistá linka, která totálně zajebe jakkoliv dobrej song. Deska se celá skládá z klasickej metalcorovejch riffů v drop něco, který se vždy daj ještě nějaký vymyslet, klasickejch breakdownů, do kterejch můžeme vesele krabovat a řádně stompovat a klasickejch čistejch refrénů, u kterejch mám vždy bohužel chuť jít prásknout hlavou do nějakýho futra, abych to už nemusel poslouchat. Vyzvednul bych písničku „Anchor“, která řádně kope (až na čístej zpěv,  to je prostě moribundus) a „Blinded“, která má dobrej rozjezd, nájezd a výjezd, a kdyby tam nebyla část „I cannot stay lonely…“, tak by byla fakt libová. Jinak je to prostě standartní kór z kóristánu, kterej fandy potěší, protože si nebudou muset zvykat na nic novýho, ale obávám se, že nikoho novýho to nepřiláká.
Saddam Halpern: 5/10

Flamingo__Need_I_Say_More__by_rockinxredxpandaChtěl jsem se vypíchat i na tohle hodnocení, ale protože znam Attack The Hero už fakt dlouho, (ještě dýl, než Yasir (tzn ještě předtim, než vznikli Heaven Shall Burn a metalcore jako žánr)), bylo by mi to trochu hloupý, to neohodnotit. Předem říkám, že desku jsem slyšel jednou a bohužel asi nemám důvod se k ní vracet a poslouchat jí podruhé až popatnácté. Proč? Dneska už je možná trochu klišé, řikat o nějaký kapele, že je to metalkórový klišé, ale bohužel, je to tak. Přitom produkce, zvuk, songy na albu, všechno je pecka, nemůžu tomu skoro nic vytknout, až na čistej zpěv, kterej možná neni uplnej průser, ale mně teda fakt nesedne a to se nového zpěváka Attack The Hero snažím překousnout už dlouho, prakticky už od doby, kdy v kapele ještě nebyl. Už tenkrát mě ten jeho čistej vokál sral. Tak. Nejvíc mi to rve uši jmenovitě v songu „What We Had“ (zřejmě song o tom, co Attack The Hero dřív měli, a to byl docela dobrej zpěvák). Nechci zas ale, aby někdo kvůli mě spadnul do depresí, a spáchal sebevraždu, tak toho disování necham.

V podstatě je „As One We Stand“ naprostej průměr, což neznamená, že to je sračkovní deska, prostě to ale podle mě nemá čim zaujmout. Důležitý asi je, že to kluky baví a že ve volnym čase radši hrajou na kytary, než by nabízeli svoje těla k homosexuálnímu styku na Hlavním nádraží v Praze nebo kradli autorádia. Co mě totálně odrovnalo, je pokus o Limp Bizkit v tracku Hitler Me Harder“ nemůžu říct, že by se mi to líbilo nebo nelíbilo, prostě mě to jenom šokovalo. Co se mi na desce fakt líbí, je obal a grafika, což neni ironie, naopak obaly jsou důležitý součásti alb, který obvykle cenívám. No shrnul bych to příměrem… znáte thrashový kapely jako jsou Metallica, Slayer nebo Megadeth? Jo? A znáte thrashový kapely Artillery, Sadus, Hirax, Vio-lence nebo Sarcófago? Že ne? To proto, že se snažili dělat ten samej thrash metal několik let po tom, co s tim začli Metallica, Slayer a Megadeth. Nuff said, jdu si radši pustit zábavnější hudbu, než je metalkór.
Mubarak Okubo: 5/10

Průměrné hodnocení: 5,5/10


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *