Rockstar – GTA V

gta14. dubna vydali Rockstar North ve spolupráci s Rockstar Games desku s názvem GTA V. Tento dlouho očekávaný titul již během dne vydání trhnul prodejní rekordy a vydělal neskutečnej randál šekelů a celkem získal 6 rekordů v prodeji mezi nimiž je například titul za nejrychleji vydělanou miliardu doláčů, což je částka, která by zhruba vystačila na nákup 400 000 Axe FX II, jen pro představu. Jediný, koho snad GTA V nepřekonalo v počtu prodaných nosičů (cca. 45 milionů) je Michael Jackson s albem Thriller (100 milionů kusů), ale ten už je studenej, takže to se nepočítá.

I já jsem v den vydání vyrazil zakoupit toho album a nestačil jsem se divit. Namísto obvyklého digipacku nebo jewel casu jsem se dočkal překvapivě velké krabice, ve které namísto obvyklého jednoho CD bylo SEDM DVD!!! Každé z nich samozřejmě s natištěným artworkem. No dobrý, už zanechám toho hraní si na to, že je to jakože album nějaký kapely. Prostě jsem si šel koupit vyšukanou pářku, abych namísto dělání užitečnejch věcí mohl přejíždět lidi ještěrkou, střílet do nich bazukou, polejvat je benzínem a zapalovat, střílet a kopat do psů a koček, přejíždět jeleny monster truckem, nalítávat se stíhačkou do budov, seskakovat za jízdy z motorky hlavou proti sloupu, skákat z dvoutisícovky na kole a rozsekat se, kupovat si hipster hadry, no a tak, znáte to.

Takže jak jsem řek, otevřel jsem krabku a tam 7 DVDček. No fajn, pominu to, že jsem si do svýho novýho nabušenýho kompa, za kterýho jsem dal hrozný pálky (abych na tom mohl smažit GTAčko žejo), nedal mechaniku, protože jsem nepředpokládal, že jí ještě kdy budu potřebovat. Musel jsem jí někde vyšťourat na půdě a abych jí měl jak připojit, tak jsem musel odpojit svůj 2TB harddisk, na kterej jsem to plánoval nainstalovat, a dát to na svoje SSDčko, který má užitelnou kapacitu 223 GB. Po instalaci má GTA 65 GB, takže jsem naplno využil techniku „jak si zasrat čtvrtinu disku pářkou“. Fajn. Instalace trvala asi 300 hodin, takže zde začala moje frustrace, protože jsem předpokládal, že odejdu 14.4. v poledne z krámu, přijdu domu, dám to do kompa, otevřu Lay’sky a rozsmažim. Takže když jsem ve 22 hodin večer doinstaloval poslední sedmé DVD, zjistil jsem, že hra chce ještě asi 5 GB dat stahovat. No jasně, logicky. Když jsou to dual-layer DVDčka, tak 7 × 8,5 = 59,5 GB. To ani zdaleka neni 65.

Já jsem vesničan. Jestli jste někdy někdo z vás žili na vesnici, tak víte, že internet je tu celkem nová věc a rychlý internet tu má akorát Kim Čong. Proto jsem si vlastně i navzdory tomu, že nemám mechaniku, šel koupit retail verzi. Abych nemusel NIC STAHOVAT. No takže při mojí rychlosti jsem stahoval update zhruba 3 hoďky. Je nutno si ale uvědomit, že jsem chtěl smažit, takže 3 hodiny se tady rovnají 3 rokům. Když chybělo pár minut do konce downloadu, tak jsem vzrušením málem rozhonil, abych vzápětí zjistil, že to potom chce ještě dalších 300 MB, které už to ale nenechá stahovat rychleji, než 50 kB/s. Oukej, počkal jsem si další hodinu. Takže rok.

No ale kurva stálo to za to. Když jsem konečně s nervama na krajíčku rozpařil, připadal jsem si jako pán světa. Při prvním objevení v Los Santos jsem dostal do ruky kontrolu nad niggou jménem Franklin a první, koho jsem potkal, byla kočka. Řekl jsem si, že na ní zkusim zmáčknout útok a očekával jsem, že postava máchne ve vzduchu pěstí do prázda a nic se nestane. Místo toho jsem se dočkal krásného kopu s rozeběhem, po němž kočka na místě zdechla. Ihned jsem si našel nejoblíbenější činnost v týhle smažbě. Protože upřímně, lidi zabíjíte ve všech hrách. Kočky a psy ale většinou ne. Za to velkej plusovej bod. Nebudu moc prozrazovat k příběhu pro ty z vás, kteří to ještě nestihli zkusit, takže spíš vypíchnu věci, co mě bavily, a co ne. Seru na nějaký hodnocení grafiky, fyziky aut, hratelnosti, hardwarovejch specifikací a dalších jebců. To si přečtěte na nějakejch trapáckejch herních webech.

V noci na pláži lidi fellí kolem ohnišť. Dost mě bavilo ukrást bagr, nabrat do lžíce tyhle hipstry a hodit je do ohniště. Super zábava na dlouhý večery, pač lidi v týhle hře dobře hoří. Dost mě bavilo mlátit bezdůvodně lidi. Buďme upřímní, v reálu nezvládnu přijít za dědou o holi, střelit ho tázerem a pak ho na zemi dokopat (převážně asi proto, že nemám tázer). Dost vtipný je, že když chcete někoho pobodat flaškou od piva, tak na rozdíl od reality, kde vezmete flašku od piva a polovinu z ní rozbijete o zeď, tady si jí musíte koupit v obchodu s gunama za $300. Cože jako? Ale je fajn, že si můžete koupit i antickou dýku, mušketu, anebo třeba Luger, oblíct uniformu a vyrazit lovit židy.

Taky mě baví názvy aut a motorek. Všichni víme, že v GTA se odjakživa kašlalo na licence a názvy vozidel se vymýšlely. Takže namísto BMW tady máte Ubermacht, namísto Audi je tu Obey nebo třeba místo na Kawasaki pojedete na Nagasaki. Baví mě Trevor, což je jedna ze tří postav, za které budete hrát. Trevor je ultimátně pošahanej magor, kterýho byste nikdy nechtěli mít za známýho nebo kámoše, ale chcete ho sledovat. Trevora když nachytá přítel holky, kterou právě Trevor nakládá ze zadu ve svym přívěsu, obrátí vinu na toho přítele a ještě mu stihne rozdupat hlavu. Trevor se vsere k cizímu člověku do bytu a rozkazuje, aby mu přines „fucking drink“. Když hrajete za jinou postavu a přepnete na Trevora, je velká šance, že ho najdete hrabat se v popelnici a následně se poblejt, házet random týpka z mostu nebo třeba vylitýho a jen v trenkách na pustym ostrově s 10 mrtvolama motorkářů okolo. Trevor pro mě zkrátka byl největší třešničkou v týhle smažbě a řekl bych, že polovinu zážitku měl na starosti on.

Zklamala mě ale jedna věc. Ten svět je tam obří. Ne asi tak velkej jako třeba v usranym WoWku, ale na poměry GTA fakt velkej. Nejde jen o rozlohu, jde i o detail a o množství věcí, který tam najdete. Je tam závodní okruh, vojenská základna, amfiteátr, obrovská věznice, několik letišť, vinice, skate park, pole, hory, prostě všechno, co vás napadne. Přesto ale na spoustě těchto míst se v celym příběhu NIC NEDĚJE. Kdybyste hráli jen mise, ani byste se o nich možná nedozvěděli a já se ptám proč? Jsou to fakt nádherně zpracovaný lokace, ve kterejch bych si chtěl zahrát něco k příběhu. Chci si zazávodit na okruhu jako třeba v Mafii. Chci infiltrovat vojenskou základnu jako třeba v GTA San Andreas. Chci s jednou postavou, která se nechá za něco zabásnout, udělat velkej útěk z věznice jako nevim v čem. Ten svět nabízí tolik možností a přesto většina z nich zůstala nevyužitá. To je asi ta největší a možná ale jediná věc, kterou bych tomu vyčetl.

Dá se tam smažit i za zvířata. Když najdete a sežerete takovou divnou sedmikrásku, získáte kontrolu nad náhodnym animálem. Poprvý jsem sežral kytku na vrcholu nejvyšší hory ve hře a převtělil se do kormorána. Jenže kormorán je kretén a neumí lítat, takže jsem asi po 5 vteřinách extatických pocitů naletěl do skály a chcípnul. Nutno říct, že tu kytku jsem hledal asi hodinu. Druhou kytku jsem sežral na baseballovym hřišti v Los Santos a to jsem dostal do ruky kance. No jakoby nevim kde se uprostřed betonovýho města vezme na hřišti ve slumu divoký prase, ale budiž. Rozeběh jsem se tedy na nějaký niggy, že je pokrešim, jenže oni u sebe měli guny a rozstříleli mě. Myslivci mi teda vždycky řikali, že prase jen tak neskolíš a kolikrát i po 4 ranách z kulovnice běží. Tak niggové měli asi nějaký moc hustý kanóny, protože tenhle prasák lehnul tak po dvou. Doufám, že můj příští zvířecí zážitek bude výpravnější.

Závěrem tohle doporučim každýmu koupit a nainstalovat anebo ukrást a nainstalovat, protože se rozhodně jedná o jeden z povedenějších titulů. The Mindsweep od Enter Shikari to asi netrumflo, ale As One We Stand od Attack the Hero určitě. A jestli jste si poslechli to, tak tohle si musíte zahrát, jinak to nedává smysl.

Hodnocení: 9,5/10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *